Článek
V květnu roku 1974 zažilo publikum v losangeleském Coliseu moment, který se zapsal do sportovní historie. Z počátku tomu nic nenasvědčovalo. Jednotliví skokani nastupovali podle předem daného pořadí a předváděli skoky s precizně zvládnutou technikou hitch-kick, která pomáhá kompenzovat dopřednou rotaci těla po odrazu. Poté se ovšem rozběhl Tuariki Delamere a všechny dosavadní jistoty přestaly platit.
Nejdříve to vypadalo jako naprosto běžný skok. Šok pro všechny na stadionu přišel ve chvíli, kdy se Delamereho nohy odlepily od odrazového prkna. Místo tradičního plachtění začalo jeho tělo rotovat vpřed, až nakonec provedl atlet ve vzduchu kompletní salto. Rozhodčí zůstali stát s otevřenými ústy. Diváci na tribunách nechápavě sledovali, co se právě odehrálo před jejich očima. Nikdo v soutěžním skoku do dálky nic podobného nikdy nezkusil.
„Atleti dělají bláznivé věci, pokud jim to pomůže zlepšit výkon,“ vysvětloval Delamere později.
Matematik, který přechytračil fyziku
Delamere byl v té době 22letý student matematiky na Washington State University. Do USA přišel jako nadějný skokan a držitel novozélandských národních rekordů. Ačkoliv mu jeho talent vynesl možnost vybrat si stipendium hned na deseti univerzitách, mezi americkou elitou zaostával. Po deváté příčce na hrách Commonwealthu v roce 1974, kde podle vlastních slov „skákal jako krocan“, věděl, že musí přijít s něčím novým. A tak místo vylepšování stovek malých jednotlivostí začal přemýšlet nad samotnou podstatou celého skoku.
Jeho klíčová myšlenka byla jasná - všichni dálkaři skáčou nahoru a zaklánějí se dozadu. Pokud by to neudělali, přirozeně by se ve skoku přetočili dopředu a spadli by na obličej. Proč tedy bojovat proti přirozené rotaci těla? Proč ji naopak nevyužít jako výhodu? Nakonec začal tuto myšlenku testovat i v tréninku.
Půl devátého metru vzhůru nohama
Když přišel den závodu, pouze dva lidé věděli, co se chystá – Delamere a trenér Rick Sloan. Delamere se soustředěně rozběhl k odrazovému prknu. V okamžiku odrazu se jeho tělo odpoutalo od země a začalo se přetáčet dopředu. Perfektní načasování, dokonalá rotace a dopad nohama daleko za značkou dosud nejlepšího výkonu dne. Rozhodčí ale brzy oznámili, že skok je neplatný – přešlap.
Při druhém pokusu Delamere zpřesnil odraz. Jeho tělo se elegantně přetočilo ve vzduchu a atlet dopadl nohama napřed. Tentokrát rozhodčí pro jistotu změřili i místo, kde se paty dotkly písku. Výsledek? Nevěřitelných 8,40 metru.
Stadión Coliseum v Los Angeles, kde byl jako na jediném místě světa změřen skok daleký technikou salta vpřed.
To byla vzdálenost, která by překonala tehdejší rekord vysokoškolských skokanů v USA. Jenže tentokrát Delamereovi chyběla kontrola nad rotací. V posledním okamžiku se musel zapřít za zády rukama, aby zabránil pádu. Oficiální zápis druhého skoku proto byl 7,70 metru. I tohle ale stačilo na vyrovnání nejlepšího výkonu toho dne a jeho držitelem nebyl nikdo jiný než olympijský šampion Randy Williams.
Začátek revoluce? Kdepak…
O dalším skoku touto revoluční technikou se už historici nezmiňují. Buď Delamere jiné pokusy vůbec neprovedl, nebo se rozhodl vrátit k tradiční technice. Každopádně i tyto dva pokusy měly potenciál postavit disciplínu ve skoku dalekém vzhůru nohama. V tomto případě doslova.
Navzdory fascinujícímu potenciálu ale nedostali atleti šanci převratnou techniku zdokonalovat. Než začala další sezóna, měla už Mezinárodní atletická federace připravený zákaz. Do pravidel přibylo v roce 1975 jednoznačné ustanovení: „Pokus nebude uznán, pokud atlet provede salto.“ Jasně a stručně, tohle nařízení neobejdete ani s armádou právníků. Oficiálním důvodem byla bezpečnost. Federace se obávala, že by nebezpečnou techniku začaly napodobovat děti, což by mohlo vést k vážným zraněním.
Pokud by šla historie jinou cestou, měli bychom dnes vedle flopu (technika užívaná pro skok vysoký) Dicka Fosburyho nejspíš také Delamere Flip pro skok daleký. Podle expertů by díky tomu byl světový rekord daleko za devíti metry. Místo toho okupuje první místo světových tabulek už od roku 1991 výkon 895 centimetrů amerického skokana Mika Powella.
Teoreticky vzato je Tuariki Delamere stále světovým rekordmanem v saltovém skoku dalekém. Jen ale ne díky tomu, že by ho nikdo nikdy nepřekonal, nýbrž kvůli tomu, že nikdo jiný tuto šanci nedostal.
Zdroje: https://thespinoff.co.nz/sports/18-02-2021/how-tuariki-delameres-flip-turned-the-sport-of-long-jump-on-its-head, https://www.youtube.com/watch?v=Qe0zi_fkyts, https://www.youtube.com/watch?v=5zPrabPsnHs
