Článek
Když nemáte vlasy, je vám blbě, chodíte do špitálu každý týden na odběry, převazy, chemošku, tak přemýšlíte, jak to skončí a hlavně kdy? Během léčby si uvědomujete, že holt neléčíte chřipku, že to nebude trvat týden nebo dva, měsíc nebo dva, že je to na dlouho:-(
Nejde si nic pořádně plánovat, nevíte moc, jak vám bude. Ten den, co dostanete chemošku, tak se vám chce většinou hrozně spát, dostanete k tomu ještě antihistaminika - léky proti alergii a ty vás tak utlumí, že jste rádi, že nic nemusíte. Druhý den už je to lepší, jen byste snědli všechno, abyste zahnali ten divný pocit v puse.
Ale když musíte někam vyrazit, třeba máte ještě dlouho dopředu něco naplánováno, nedá se nic dělat. Musíte fungovat. Ale určitě víc odpočívám, mám mnohem víc času. Nechodím do posilovny, běhat můžu jen tak dva dny v tom třítýdenním cyklu, nechodím na nehty, na vlasy, na kosmetiku, jen do práce a domů.
Začala jsem víc vařit a péct, zavařovat, prostě se věnuji domácím pracem včetně zahradničení - když tedy není ten strašný pařák, háčkuju, dělám vlastní jogurt a kombuchou, rodina jen zírá, nestíháme to sníst:-)
Třetí a čtvrtá chemoterapie probíhala stejně, jen už jsem chodila do práce, do společnosti, na cvičení v paruce - když byly ty čtyřicetistupňový horka - tak to bylo fakt peklo, to jsem si připadala, že mi je devadesát a nevycházela jsem vůbec ven, to nešlo.
Dojela jsem si koupit jinou paruku, i kvůli horku. Ještě s kratšími vlasy, přirozenější. Všichni mi sice říkají, že to vypadá opravdu přirozeně a kdyby to nevěděli, že mám na hlavě paruku, tak by to nepoznali. Mě ale pokaždé, když se vidím v zrcadle, trochu bodne u srdce, nejsem to já. Takhle bych vlasy nikdy nenosila.
Také jsem navštívila svou obvodní paní doktorku a domluvili jsme se, že mi předepíše antidepresiva. Poprvé, zase je to další premiéra. Prý mi to pomůže překlenout to nejhorší období, které je naplánované, ale dlouhé, bez konkrétních výsledků, vlastně čekám, jak to dopadne. A nebudu mít prý tak velké propady do depresí.
Je pravda, že od té doby už jsem nebrečela zoufalstvím, co se to s mým životem děje.
Po čtvrté chemoterapii jsem byla objednaná do onkologického centra v krajském městě, kde bude zahájena bilogická léčba. K tomu budu nyní chodit každý týden na chemoterapii, ale prý to nebude tak strašné.
Sice mě teď nečeká období plné těšení, to se říct nedá, ale už si zvykám na blbé reakce okolí, když mě někdo vidí po delší době (už mám hoře 7 kilo) - ale nejde potvrdit to, že mě to nemrzí, mrzí, moc. První tři měsíce mám za sebou!
Držte mi palce:-) Karlička Jirků
