Článek
To takhle u paní doktorky v krajské nemocnici na konzultaci před tím, než váš pošle nahoru na injekci bioléčby. Tentokrát už jsem na třetí dávce a tak na mě udeřila, že se mám rozhodnout, jestli se nechám operovat u nich nebo v okresní nemocnici, nebo kde jako, jestli se chci probudit bez prsu s implantátem nebo si chci nechat vyndat jen to magnetické zrnko, kterým byl ten nádor označen (nádor jaksi zmizel, že!) a také že jsem tak nějak na hraně a že by se mi mohla rakovina vrátit. Takže se koukej rozhodnout, šup šup.....
Já na ni koukala jako vyoraná myš, protože jsem si myslela, že nejprve doberu chemošku a pak půjdu někam na nějakou kontrolu a páááák se tedy jaksi někdo poradí a řekne mi, co mám dělat. Naštěstí jsem přemýšlela nad svou zkázou jen pár dní, než jsem šla na další chemošku a tam jsem to mohla probrat se svou onkoložkou. Ta se podívala do papírů, řekla mi, že mi přeci vyšly genetické testy dobře, že po chemoterapiích půjdu na kontrolní mamograf a sono a pak by přicházela v úvahu operace, zřejmě malý zákrok, podle výsledků na mamografu. A po operaci by mi ještě doporučila ozařování, že s tím jsou dobré výsledky taktéž.
No tak nějak jsem si to taky myslela, ale cožpak já mám medicínu? Rakovinu mám taky tak nějak poprvé že?
Hale, ale pak jsem o tom přemýšlela víc. Protože v čekárnách a na kapání se potkáš i s jinými pacienty. A tak si vyprávíme svoje příběhy. Jedna holka se vzbudila bez prsu s implantátem a do dvou let měla rakovinu v druhém prsu. Další strašně prima baba si našla bouličku v paži, pak v podpaždí a pak v podklíčku… takže i kdyby jí uřízli obě prsa, rakovinu prsu by dostala stejně.
A když vám uříznou prso, tak to není malý zákrok, nemůžete potom hýbat s rukou, musíte rehabilitovat, nehledě pak na psychiku, to vám nepřidá. Takže se netěším na čtvrtek, až se zase uvidím s paní doktorkou z krajské nemocnice, protože ta mě bere jako číslo, které má dvě prsa a mohly by se uříznout. Pak vykázat na pojišťovnu. Je to asi jako všude, kde se sejde hodně lidí se stejnou diagnózou a kde si nepamatují vaše jméno.
Ale jsem za tyto centra ráda, jsem ráda, že je mi umožněna tato léčba, jen člověk potřebuje potom psychologa, protože doktory nikdo empatii neučí, neučí je,jak s námi pacienty jednat a člověk si je nesmí tolik brát, jinak by se po každé návštěvě houpal někde na větvi. Jenže neber si to, co ti někdo říká, když se to týká tvých částí těla, které máš ráda a chceš si je ještě nechat, viď😳
Jinak už mě čekají jen tři chemošky a pak budu chytřejší, neboť půjdu na ten kontrolní mamograf a doufám, že je nádor fuč a bude možná jen malá operace a já zůstanu pohromadě a kompletní:-)
Vaše Karlička Jirků
