Článek
Mám doma šesti týdenního novorozence, tříletého syna a manžela. A poslední týdny jsem zjistila, že moje tělo – konkrétně moje prsa – jsou v permanentním provozu.
Miminko se kojí často, jak už to bývá, a můj tříletý syn má zase svůj rituál – před spaním si vždycky na chvíli sahne na prsa, aby se uklidnil. Dvakrát denně, poledne a večer. A já, po šesti týdnech, mám pocit, že už prostě nemůžu. Že už jsem dotekově vyčerpaná.
Když se mě manžel po čase jemně dotkl a chtěl trochu blízkosti, zjistila jsem, že to vůbec nezvládám. Bylo mi to nepříjemné. Ty doteky, které dřív bývaly intimní a příjemné, se teď proměnily v přetížení. Moje prsa jsou teď zkrátka v roli, která patří dětem – k živení, k utišení, k bezpečí. Ne k intimitě.
Bylo těžké to manželovi vysvětlit, ale pochopil to. Dává mi prostor, čehož si moc vážím. A i když ho to mrzí, vím, že tohle období prostě potřebuju přežít po svém a musím říct stop. Když si hranice nestavím tak riskuji, že se budu cítit dlouhodobě přetížená, vyčerpaná a intimita se promění v pocit nuceného doteku, který nikomu nepřinese radost.
Zjistila jsem, že o tomhle se vůbec nemluví. Že spousta žen to prožívá stejně, ale nikde se to neříká nahlas. Proto píšu tento článek. Aby i ostatní ženy pocítily úlevu, a že v tom nejsou samy.
A chci říct všem mužům. Je to normální. Není to o chladu, odmítání, ztrátě ženskosti, nebo že jsme vás přestali milovat. Je to prostě přirozený důsledek období, kdy tělo ženy dává všechno – dětem, mléku, péči, blízkosti. Navíc muži věřte, že když ženu pochopíte, brzi vám to vrátí a odmění vás za vaši chápavost.
Do budoucna se to rozhodně zlepší. Je to jen krátké období. Kolem osmého měsíce začne dítě jíst více samo a já budu tedy méně kojit. Věřím, že pak se vrátí i lehkost doteků a intimity.
Navíc učím tříletého syna usínat při držení za ruku, aby se necítil odepřený. I to mi pomůže od přetížení.
S manželem nacházíme nové možnosti blízkosti – masírování, hlazení, objímání celého těla atd. Je to jiné, ale i to je láska. ❤️
