Článek
Douho jsem to viděla černobíle.
Zůstat.
Nebo odejít.
Nic mezi tím.
Jenže realita není tak jednoduchá.
A já jsem to najednou uviděla jinak.
Možnost první:
Zůstat. Ale změnit svoje fungování.
Ne nést všechno.
Nečekat, až se změní.
Začít víc žít svůj život.
Možnost druhá:
Zůstat. Ale nastavit podmínky.
Ne tvrdě. Ale jasně.
Co potřebuju, abych v tom mohla fungovat.
Možnost třetí:
Dát si prostor.
Odjet. Na chvíli.
Získat odstup.
Podívat se, jaké to je bez něj.
Možnost čtvrtá:
Postupně se odpoutávat.
Neodcházet.
Ale přestat na tom vztahu stavět celý život.
Možnost pátá:
Odejít.
Ne hned.
Ale vědět, že i to je možnost.
A najednou jsem necítila jen bezmoc.
Ale prostor.
Nemusím to rozhodnout dnes.
Nemusím vědět všechno.
Stačí, že si to začnu postupně zkoušet.
Závěr:
Možná nejde o to najít hned správnou odpověď.
Možná jde o to přestat být v pasti „musím vědět“.
A začít se pomalu hýbat.
