Článek
Můj manžel je workoholik a naučil se to od své mámy – mojí tchýně. My bydlíme s nimi, takže se k ní cítím trochu zavázaná – přece jen jsme u nich doma. A když tchýně přijde k nám nahoru a rozhlédne se, okamžitě se ve mně rozběhne pocit, že nedělám dost. Protože když je ona dole, stihne toho mnohem víc. Má neustále uklizeno, navařeno atd.
A já se tím trápím. Mám výčitky, že nejsem dost rychlá, že jsem pomalá, lenošná, neefektivní… Dneska jsem se rozhodla svůj den spočítat.
Mám dvě děti – jedno tříleté a druhé dvouměsíční. Dneska jsem to miminko zvedla a položila čtyřicetkrát, osmkrát jsem mu měnila plínku, pětkrát ho uspala a asi dvacetkrát kojila. K tomu jsem vyprala tři pračky, pověsila je, ohřála oběd, umyla nádobí. Se starším synem jsem postavila a nazdobila chaloupku z perníčku (2,5 h). Mezitím jsme přečetli asi šest knížek a dvakrát jsem ho uspala.
Průběžně jsme minimálně pětkrát uklízeli hračky, syn se třikrát převlékal… pořád se něco dělo. Takže ano, já toho dělám opravdu hodně. Jen to není vidět. Protože jsem matka na mateřské, moje práce nemá hmatatelné výsledky. Ale je nesmírně důležitá – učím syna oblékat se, uklízet po sobě, číst, učím ho lásku a trpělivost, dokončovat věci, zvyky a rituály. To jsou věci, které se nedají vyfotit ani odměřit.
A pak jsem si uvědomila jednu věc – nemohu se měřit s tchýní. Jejímu tempu prostě nikdo nikdy stačit nebude. A ona mě stejně nikdy nepochválí. Vždy řekne, že jsme mohli udělat víc…
Kdybych se s ní pořád srovnávala a snažila se stačit jejímu tempu, stala bych se taky workoholičkou. A následně bych vychovala i workoholiky ze svých dětí. A to pro svoje děti opravdu nechci.
Takže si jedu svým tempem. Nenechám se rozhodit tím, že někdo jiný jede rychleji. Moje práce možná není vidět, ale je nesmírně hodnotná. A já konečně věřím, že to, co dělám, stačí.
Život s workoholikem v domácnosti není jednoduchý. Často se cítíte leniví a přitom se nutíte dělat stále víc, až na konci dne zůstáváte úplně vyčerpaní. Uvědomila jsem si, že nemohu měřit svůj výkon podle tempa workoholiků. Hodně mi pomohlo zeptat se kamarádek, co všechno stihnou během dne, jak zvládají děti a běžné povinnosti. Ukázalo se, že toho zvládají podobně jako já. Takže moje výčitky byly naprosto mimo.
Musíš si vytvořit svoje vlastní, reálné tempo – takové, které dává smysl v tvém životě, s tvými dětmi.
