Článek
Pro Vídeň mám slabost. Z velkých měst Evropy jsem v ní strávil asi nejvíc času. Ať už to byl pozůstatek imperiální slávy multinárodnostního císařství, atrakce v Prateru, pulzující noční život, nebo i panda v schönbrunnské ZOO, vždy bylo co objevovat. Nikdy jsem ale nebyl na centrálním hřbitově – Zentralfriedhof. No, a právě tam mě zavedl román Olivera Pötzsche Hrobník.
K detektivkám jsem se čtenářsky dostal až poměrně později, a to přes vlnu severské krimi v čele se Stiegem Larssonem. Od té doby se staly vítaným zpestřením čtenářského jídelníčku. Hrobník nás zavede do Vídně 19. století, kdy se i do ztrouchnivělého mocnářství začíná dostávat druhá průmyslová revoluce. A ta se nevyhýbá ani detektivnímu vyšetřování, kdy do historicky osvědčených postupů vtrhnou nové technologie.
Hrobník je prvním dílem (zatím) třídílné série a možná bude trochu překvapivé, že hlavním hrdinou není zaměstnanec vídeňského hřbitova, ale policejní inspektor Leopold von Herzfeldt. Jak velí lehce klišoidní tradice – je to outsider s těžkou a nevyřešenou minulostí, z dobré rodiny, která se ho zřekla (až na matku, pochopitelně). I ve své kriminalistické práci ho nečeká jednoduchá práce, protože je to právě on, kdo je nositelem nových nevyzkoušených technologických hraček. Zajímavější postavou je titulární hrobník, píšící příručku pro své kolegy, mnohem „barevnější“ než „černobílý“ inspektor. Spisovatel mu připravil i atraktivnější dějový oblouk (ten vám samozřejmě neprozradím).
Příběh má jinak všechny správné ingredience – vraždy, krásné ženy, milostnou zápletku i zdárné vyřešení. K tomu přidejte historické kulisy a zajímavě popsanou vídeňskou společnost konce 19. století. O mistrovské nebo dechberoucí dílo se nejedná, ale jako solidní výplň na cestu vlakem či deštivé odpoledne vás Hrobník dostatečně pobaví.
