Benátky s dětmi: stačilo nám pár hodin a stálo to vůbec za to?

Z Rakouského kempu u jezera Wörthersee už je to vlastně jen kousek, hned za hranicemi začíná krásná nová italská dálnice, a my se jen kochali jízdou a výhledy. Po průjezdu horami už nás čekala jen nížina a celkem nezáživná krajina, ale pohánělo nás vědomí, že dojedeme konečně k moři.

Před pátou odpoledne jsme dorazili na Stellplatz s názvem Caravan park San Giuliano. Leží v pevninské části Benátek, v Mestre a blíže Benátkám už to ani být nemůže. Mimo Stellplatz je tam také parkoviště, a je to skvělé výchozí místo na výlet do Benátek. Jen pár minut pěšky a jste v přístavu, odkud vyjíždí do Benátek loď. Pokud chcete, můžete si booknout soukromou jízdu, ale výhodněji vás vyjde lístek veřejnou dopravou, zpáteční jízdenka stojí 10 euro. Tedy alespoň pro ty, kteří přespávali v caravan parku, měla jsem pocit, že to pán rozlišuje a proto se nás na to ptá. Děti do pěti let podle webových stránek neplatí nic, i když pán nepožadoval zaplatit lístek ani po našem šestiletém synovi. Otázka je, co by se stalo, kdyby to někdo na lodi kontroloval.

Na stellplatzu San Giuliano bylo naprosto narváno, auta za námi už musela čekat chvíli frontu než odjely jiné obytňáky. „Kemp“ stojí 18 eur na 24 hodin, a jsou zde i toalety a sprchy či pračka. Kousek od parkoviště je sportovní klub a restaurace Carinthia Club s výhledem na Benátky. No, s výhledem, Benátky jsou kdesi v dáli, ale alespoň jsme si dali náš první aperol spritz, něco k snědku a vypustili děti. Co víc si přát.

Do Benátek jsme na druhý den vyrazili hned zrána, báli jsme se, že na nás nezbyde místo na lodi. Jeli jsme spojem v 9 hodin, a loď byla spíše poloprázdná. Plavba lodí trvá přibližně 25 minut a nepřijíždí k žádnému hlavnímu vstupu, ale do přístavu Fondamente nove. Každopádně je to super zažitek pro dospělé i pro děti. Hned po vystoupení jsme se vrhli do úzkých benátských uliček. Dav lidí, který vystoupil před námi, mířil úplně jinam, my jsme se rozhodli jít svou cestou. Měla jsem mapy v mobilu a v podstatě náš hlavní cíl bylo Náměstí svatého Marka a most Rialto. V 9 ráno se město teprve probouzelo a my okukovali místní vinárny, kavárny, pekárny. Vzhledem k tomu, že jsme ještě neměli ani snídani, vyhlíželi jsme něco k snědku. Po nějaké chvíli jsme ucítili sladkou vůni z pekárny. Šli jsme za nosem a dorazili jsme do evidentně oblíbeného krámku, fronty se tam tvořily zcela náhodně, takže jsme se nějak prorvali k pokladně a poručili jsme si nějakou tu focacciu a sicilské cannoli s pistáciovým krémem (jen si na to vzpomenu, a nejradši bych se do Itálie vydala zase jen kvůli tomu, mňam!). Manžel si nějakým nedopatřením objednal focacciu plnou, ale opravdu plnou cibule. Po prvotních rozpacích ale uznal, že je to výborné. Co se týče jídla, v Itálii je výborné všechno, asi nemůžete šlápnout vedle. Pekárna neměla posezení, takže jsem jedli jen tak na stojáka na ulici. Trochu problém byl potom i s odpadky. V Benátkách jsou odpadkové koše spíše vzácností, takže jsem si udělala provizorní odpadkový koš z nákupní tašky a pokračovali jsme dále. Jak jsme se blížili centru, lidí přibývalo, sluníčko nás přímo spalovalo a hrnuli jsme se davem. Byla sobota, takže davy lidí se daly čekat. Kdybychom mohli, určitě si vybereme jiný den. I přesto je město kouzelné, kanály, mosty, gondoly, obchůdky, dobré jídlo, kostelíky a náměstíčka, krámky s tradičním sklem nebo maskami.

Brzy jsme si ovšem uvědomili, že jsme udělali jednu zásadní chybu a to tu, že jsme si místo kočárku vzali na dítě krosnu. Doporučila nám to kamarádka a mě už nenapadlo nějak více nad tím uvažovat. Ale v Benátkách nejsou žádné kočičí hlavy, žádný terén, je to úplně ideální na kočárek. Nejsou tam ani žádné schody jako v jiných malebných městech na jihu. Jediné schody jsou na mostcích, které přecházíte, jenže, popravdě, podle mě těch mostů nepřejdete zase tolik, a pokud jste dva, tak kočárek normálně přenesete, anebo vám někdo kdykoli pomůže vzhledem k tomu kolik je všude kolem lidí. Navíc nám syn v krosně usnul jen na pár minut a manžel jak není zvyklý, tak ho z tahání krosny bolela ramena. Takže do Benátek doporučujeme jedině kočárek!

Po nějaké době jsme došli k nejslavnějšímu mostu Rialto. Popravdě, podle mě není ani o co stát. Všude bylo neskutečně moc lidí, takže jsme jen most obešli a nakonec se dostali na Náměstí svatého Marka. V okolí náměstí lze vidět všechny hlavní památky jako je Bazilika svatého Marka, Zvonice svatého Marka či Dóžecí palác. Mraky lidí nám všechny místní pamětihodnosti téměř zastínily. Co nám památky zastiňovalo, bylo také lešení. Prostě nelze čekat, že to tady bude vypadat jako v průvodci na internetu. Na každou památku stáli lidé snad i stometrové fronty. My bychom tam popravdě nešli ani bez dětí, stačí nám to vidět z venku a jinak je pro nás zajímavější nějaká zapadlá ulička, nebo menší kostel na neznámém náměstí.

Posadili jsme se do jedné z restaurací přímo na náměstí, bohužel to je jedna z mála možností jak si vůbec v Benátkách sednout. Pokud nesedíte v restauraci, tak laviček tam taky moc není a různě na schodech a podobně je sedět zakázáno. Dokonce jsme byli sami svědky toho, jak ostraha upozornila paní, která si na náměstí sedala na schod. Takže jsme utratili nekřesťanské peníze za dvě kávy, jednu bruschettu, perlivou vodu a možnost posadit se a usoudili jsme, že jsme asi viděli všechno. Za Náměstím svatého Marka je ještě přístav a přeci jenom je tam i kde si sednout a to v krásném zeleném parku. Nevýhodu Benátek je, že tam opravdu není moc míst k relaxaci, přeci jenom je to město. Na druhou stranu můžete o to více relaxovat jen tak na ulici, protože vám zase nehrozí, že vás přejede auto. Hrozí vám snad jedině, že spadnete do vody.

Omámeni ostrým italským sluncem jsem pak už zamířili zpátky do přístavu Fondamente nove a jeli zpět lodí už asi po druhé hodině odpolední.

Vidět Benátky byl výjimečný zážitek, a jde to i s dětmi, ty lehce zabavíte zmrzlinou a koukáním z mostů na gondoly. Obecně je to ale místo, kde se hodně sedí v restauracích a nakupuje, to s dětmi není kdovíjaká zábava. A myslím, že do Benátek se podíváme až někdy v důchodu až si budeme moci sednout na skleničkou aperolu, projet se v klidu v gondole a užít si romantiku při západu slunce.