Článek
Říkala jsem si, jak náročné to musí mít takoví vozíčkáři. Najednou, kamkoli jsem šla, měla jsem s sebou vozítko, naštěstí od vozíčkářů jen dočasně. Zdaleka ne všechny prostory jsou bezbariérové a moje oblíbená (často i nutná) činnost, jako je například nakupování oblečení, se změnila v hru, jak najít jedinou průchodnou uličku a neshodit přitom dvacet ramínek. Prostor některých obchodů je využit beze zbytku tak, že tam už není místo pomalu ani pro lidi, natož ještě kočárky.
Kapitolou samou pro sebe je však cestování. Máme to štěstí, že máme skvělou veřejnou dopravu, když se nechci někoho prosit, ať mi vynese kočárek po schodech do tramvaje, stačí si počkat na nízkopodlažní spoj, tramvaje jezdí co chvíli.
Zábava je však cestování vlakem. Nastoupit do tramvaje bývá většinou velice jednoduché, ne tak do vlaku.
Když uz narazíte na nádraží, které má výtah, nebo alespoň jezdící schody, můžete si gratulovat. Člověk by řekl, že dnes už budou vlaky uzpůsobené, ale není tomu tak, a i kdybyste jezdili jenom nízkopodlažními vlaky, tak vás čeká zákeřnost v podobě klasického starého nádraží, kde se výhody nízkopodlažního vlaku téměř anulují.
Připravte se na následující kombinace, které mohou nastat:
- Vyvýšené nástupiště s nízkopodlažním vlakem - ideální možnost. Moderní nástupiště s moderním vlakem. Vlak lícuje s nástupištěm a nastoupit do něj je jednodušší než do tramvaje. Máte vyhráno!
Po této kombinaci už to jde jenom z kopce, jakákoli jiná kombinace není úplně optimální:
- Jakékoli nástupiště s normálním „starým“ vlakem - staré vlaky s několika strmými schody jsou výborným tréninkem pro horolezce. Najednou jsem se musela zamyslet, jak náročné to musí být třeba pro starší, méně pohyblivé lidi. Když jsem cestovala vlakem s kočárkem poprvé, přijel mi na nástupiště právě takový vlak. Byla jsem připravena požádat někoho o pomoc, na co jsem připravena nebyla, bylo to, že ten kočárek ani nemusí dveřmi prolézt. Jak se mi zdál ten vstup úzký, zpanikařila jsem, dítě z kočárku vyndala, věnovala ho průvodčímu (dočasně), kočárek složila, nechala si ho takhle vynést nahoru a dítě do něj zase vložila. Při bližším prozkoumání jsem zjistila, že i můj sportovní, celkem široký kočár skrz dveře projde, takže při vystupování už jsem tento složitý proces neopakovala.
Super je taky situace, kdy si sice najdete v aplikaci spoj s hezkým znakem vozíčku, tím pádem bezbariérový, ale ono se klidně může stát, že nakonec přijede vlak úplně jiný.
Občas se stane, že vlakem necestuje mnoho lidí, musela jsem tak požádat průvodčího, aby na mě pamatoval, až budu vystupovat. Na mé cílové stanici jsem vzala dítě, vyskočila z vlaku a horečně mávala na průvodčího, který už skoro mával na strojvedoucího, že může jet. Tak trochu na mě zapomněl. Tak ještěže jsem nenechala uvnitř kočár i s dítětem.
- Staré nástupiště s nízkopodlažním vlakem - tahle kombinace by se mohla zdát skoro podobně ideální jako ta s vyvýšeným nástupištěm. Není tomu ovšem tak. Mezera mezi vlakem a peronem je celkem veliká. O tom jsem se jednou přesvědčila, když jsem vystupovala. Otevřely se dveře a já viděla tu vzdálenost, kterou musím s kočárem a dítětem překonat, přišlo mi to vyloženě jako propast. Rychle jsem se musela rozhodnout, co udělám (vlaky nečekají a strojvedoucí nemají slitování), takže jsem čapla kočár a z vlaku i s dítětem vyloženě vyskočila. Dodnes nevím, jestli ta díra bylo tak veliká, nebo můj mozek to prostě jen trochu zveličil, ale připadalo mi, že letím jako Superman.
Když si můžu vybrat, tak jedině nízkopodlažní vlak a vyvýšený peron. Vlakem jsem tedy už celkem dlouho nejela. Časem kočárek nahradilo nosítko, a to se cestovalo o poznání jednodušeji.
Máte taky nějaké zajímavé zkušenosti z cestování vlakem, nebo přímo s nastupováním do vlaku?
