Článek
Mají stejně starého syna, takže naše děti si vždycky skvěle vyhrají a k tomu měli toho času také roční batole. Bratr mě požádal, abych vymyslela nějaký výlet nebo program, jemu už se asi nechtělo přemýšlet. A taky to padlo na mě určitě proto, že mám samé skvělé nápady. Mohla jsem vymyslet něco tak neoriginálního jako zoo, Mirakulum nebo dětské centrum Toboga. Ale komerčních drahých nesmyslů už bylo dost! Jako obvykle jsem se pro inspiraci uchýlila na instagram. Kamarádka zrovna shodou okolností byla u Prahy, na Čertových Hlavách u Mělníka. No výborně! Už nic nevymýšlím, jedeme tam!
Nasedáme do osmimístného auta, balíme všechny děti a kočárky a vydáváme se na hodinu dlouhou cestu. Projíždíme malebnou krajinou, až se ocitneme v dědině Želízy u Liběchova, severně od Mělníka.
Parkujeme na velikém parkovišti, kde si nemusíme dělat starosti s placením ani s toaletami (platit se nemusí, toalety - toi toiky - jsou). Ještě před samotným výletem se vyrážíme najíst. Jen pár set metrů od parkoviště se nachází Hostinec u Blanky, kde se pořádně nacpeme slaným i sladkým, vše je výborné a naprosto spokojeni se vydáváme po modré značce ke skalním reliéfům Čertovy hlavy. Jde o reliéfy v pískovcových skalách, které zde vytesal v letech 1841-1846 sochař Václav Levý. Po modré lze projít celý Okruh V. Levého, na kterém můžete navštívit například také jeskyni Klácelku nebo na druhé straně přes cestu další skalní reliéfy Had, Sfinga a další. My se tedy vydáváme pouze k Čertovým hlavám, po modré ze severu od obecního úřadu, kolem Domu Hasičů. Starší děti řádí, nejmladší se veze ve sportovním vozíku. Jdeme po příjemné cestě, povídáme si, mírně stoupáme. Pak náhle cesta končí a začíná les. Končí ovšem i příjemná trasa, v podstatě máme před sebou kopec a cestičku, co vypadá spíše jako lesní zkratka než oficiální trasa. Ještě chvíli přemýšlíme, jestli tedy máme jít skutečně tudy. No, tak to dopadá, když si člověk předem neprostuduje, do jakého jde terénu. My dospělí a děti se tedy vydáváme do kopce, horší je to s kočárkem, ale i ten se nějak vynese. Pěkně se všichni do kopečka zadýcháme a pokračujeme téměř pohádkovou krajinou (no, není to náhoda, pár českých pohádek se tady i točilo).
Nevím, proč mě nenapadlo, že skalní reliéfy jsou… překvapivě… ve skalách! A to je neskutečné lákadlo pro děti, ty se do skal rozeběhnou a nereagují na naše volání (to se vám stát samozřejmě nemůže, vy máte děti poslušné). Otcové se tedy rozeběhnou za dětmi pochytat je, než se ze skal zřítí. Mimčo v kočárku musíme nést v rukách docela strmým a neschůdným terénem. Ale trvá to jen chvilku a už jsme na dohled skalním reliéfům. Dílo je to opravdu úchvatné, z kopečka jsou taky hezké výhledy. Celkem závidím lidem bez dětí, kteří si tady přišli odpočinout a jen se kochat. Naše děti si našly klacíky a nejspíš si s nimi chystají vzájemně vypíchnout oči. Honí se ve skalách a je to celkem náročné ukočírovat je. Ještě využiju kouzlo tohoto krásného místa a udělám pár rodinných fotek. Světlo při večerní zlaté hodince je tady naprosto dokonalé, dokážu si představit tady vytáhnout nějaký pár nebo rodinku na focení.
Tak po půl hodince nás už přestane bavit nahánět tady děti a vydáváme se dolů, tentokrát druhou stranou, tedy směrem na jih. Stezka už nevede lesíkem, ale vede dolů klikatou strmou cestičku doslova po písku a bez notné dávky obezřetnosti by jeden mohl putovat dolů i „po pysku“. Spadnout tady by bylo celkem jednoduché.
Nakonec to byl hezký výlet, i když mi vrtalo hlavou, jestli mě příbuzenstvo v duchu neproklíná, kam jsem je to proboha vytáhla! Čertovy hlavy jistě stojí za vidění, příště bych se vydala i na další díla Václava Levého. Pokud jste tam někdo byl, hlavně mi dejte prosím vědět, jestli se tam dá jet s kočárkem :-)
