Článek
Někteří výrobci s touto změnou začali již dříve, aby byli náležitě připraveni. Už tomu je tedy přibližně rok, kdy jsme si začali všímat napevno připevněných plastových víček k výrobkům, například lahvím od pití. Když tato novota začínala, vyvolala mnoho rozruchu, lidé nadávali, že se z lahví nedá pít, že víčka zavazí, že se při pokusu o utrhnutí pořezali a následně při pití popíchali.
Přiznávám, nadávala jsem taky. Když se mi poprvé dostala do ruky láhev s tímto víčkem, pokoušela jsem se přijít na způsob, jak ho co nejefektivněji odtrhnout. Bylo to opravdu náročné, použila jsem ruce, zuby, nehty, nože, nůžky… a ublížila jsem si u toho, asi jako mnoho lidí. A tak jsem to hned po prvním pokusu vzdala a začala se smiřovat s tím, že to budu muset trpět.
Zprvu jsem nechápala ten ekologický rozměr, copak pár víček zachrání planetu? Jenže já jsem člověk, co si svoje víčka hlídá, vždycky vím, kde co je, kde jsem co položila i kde jsem co neuklidila. Ale ne všichni to tak mají, a důkazem toho jsou naše ulice, kde se odpadky povalují úplně všude. Já to nechápu a nemám to ráda, dokonce občas vezmu sáček a na dětském hřišti začnu odpadky sbírat… víčka od piva, plechovky od energeťáků, krabičky od cigaret. I když binec dělají jiní, někdo to uklidit musí, jinak bychom tu žili jako na skládce. Prostě lidí, co jsou schopni odhodit kdekoli cokoli, je spousta, a tak tato inovace musela přijít, aby alespoň trochu ochránila zvířata, která můžou víčka pozřít a muže je to stát i život.
Nicméně, rok se s rokem sešel a já jsem nedávno otevřela opět nějakou láhev. A hle! Víčko nebylo připevněné! A mě to šokovalo, nikoli pozitivně. Za ten přibližně rok jsem si na ta víčka tak zvykla, že vidět víčko oddělené od lahve mi přišlo nepřirozené. Najednou jsem věděla, že si ho musím hlídat, že se může ztratit a uvědomila jsem si, jak vlastně pohodlné to je mít víčko na lahvi, jak mi to uvolní kapacitu pár minut denně, kdy nemusím přemýšlet nad víčkem nebo ho hledat. Na pití z bandasky s otravným víčkem u hrdla se dá taky celkem zvyknout, úplně ideální je, takové bandasky vůbec nekupovat, mě se to stane jenom výjimečně, když snad jedu někam na výlet, jinak si nosím vodu svoji. S víčky se prakticky setkávám jen na krabici s mlékem a kefírem.
A tak si myslím, že i taková věc se rychle stane přirozenou součástí našich životů, na všechno se dá zvyknout, a nakonec to ještě muže být změna k lepšímu.
Co vy? Už jste si na připevněná víčka zvykli?
