Článek
A ačkoli to není námi preferovaný styl dovolené, letět do Egypta, potažmo do Afriky, byl rozhodně zajímavý zážitek, a ráda na to vzpomínám. Koneckonců, bylo tam krásně, sluníčko svítilo, moře šumělo a jídla bylo dost. Bylo pár věcí, které mě, jakožto člověka, který je zde poprvé, zaujaly:
Egypt má hory
Letadlo dosedlo na ranvej hurghadského letiště okolo páté ráno a po vymotání se z letištní haly, první věc, na kterou padl můj zrak, byly vrcholky Rudomořského pohoří osvícené východem slunce. V úžasu jsem hleděla na ten výjev a přemýšlela, proč mě nikdo neinformoval o tomto zázraku přírody. Já prostě miluju hory, a v životě jsem v souvislosti s Egyptem neviděla foto hor, pouze přímořských resortů. Pochopitelně turistika není v Egyptě rozšířeným koníčkem, i když beduíni se snaží o zpopularizovaní místních hor. Ale i pohled na majestátní vrcholky je dechberoucí.
Výhledy z letadla
Co je také krásné, jsou výhledy z letadla. Ono obecně letět mimo Evropu, do Afriky, do jiné kultury, je výjimečný zážitek. Po cestě tam jsme prolétali nad noční Káhirou. Vidět 10milionové město v celé jeho kráse byl neskutečný pohled, a člověka to láká město jednou navštívit a prozkoumat.
Na cestě zpět jsme zase vzlétali při východu slunce právě nad saharskými horami, pohled na poušť a povodí Nilu je opět něco jedinečného, co v Evropě jen tak neuvidíte.
Faraonova pomsta
O Egyptě jsme přemýšleli už dříve a jedním z důvodů, proč jsem tam moc nechtěla, hlavně s malým dítětem, byla hrozba faraonovy pomsty. Podle všeho vám toto ale v pětihvězdičkovém resortu hrozí opravdu minimálně. Ani když se nalokáte vody v bazéně nebo si dáte do pití ledovou tříšť, která by měla být dělaná z vody balené. Led jsem si já i děti dávali bez omezení a bylo nám všem dobře. Jenom manželovi nebylo prvních pár dní dobře, i když si myslím, že kdyby šlo opravdu o faraonovu pomstu, tak to pozná. Každopádně hned přes cestu naproti resortu jsme si v lékárně koupili lék Antinal, který ihned pomůže. Základ je ovšem nejíst páté přes deváté, nepřehánět to se sluncem a hydratovat se.
Šikana na letišti
Jedním z důvodu, proč už manžel asi nesnese cestu do Egypta, je šikana na letišti. Na letišti je zaměstnáno přehnaně moc lidí na to, že tam jsou tak „dva“ lety denně. Na každých pěti metrech musíte projít nějakou kontrolou, občas po vás chtějí nesmyslné úkony, já musela do jakési knihy zapsat čísla našich pasů, jména a data narození celé naší rodiny. Vůbec nevím proč, a proč já, když ostatní lidé procházeli vedle jako by se nechumelilo. Prostě jen tak, aby se zaměstnanci nenudili. Před zpátečním odletem nás kontrolovali opravdu zevrubně, museli jsme si sundávat boty, pásky, a jeden zaměstnanec se na manžela téměř rozkřičel a rozbrečel nám dítě. Já jsem o tom ani nevěděla, protože přeci jenom byly tři hodiny ráno a mě nejspíš zrovna ohmatávala slečna, která si ze mě dělala legraci před ostatními kolegy, protože jsem jí nerozuměla co přesně myslí jednoslovným příkazem „leg“. Ale propašovala jsem jednu mušli, takže jejich kontrola byla k ničemu. Ha!
Udělali jsme chybu?
Podle některých jsme udělali zásadní chybu, a to tu, že jsem se v Egyptě nepotápěli. Protože prý je to snad hlavní věc, za kterou tam lidé jezdí (i když za náš pobyt jsem tam neviděla nikoho se potápět). Já osobně nemám ráda vodní havěť a představa, že strkám hlavu pod vodu mě děsí. Manžela jsem ovšem ponoukala, ať jde do toho, když už tu jsme. No nevyzkoušel to, a to si myslím, že mohl.
Každopádně Egypt je zajímavá země i bez potápění, a poznat jinou kulturu a vyjít za hranice jak naší země, tak tamního resortu, se vyplatí.
Zdroj:
https://radiozurnal.rozhlas.cz/vysokohorska-trekova-trasa-v-okoli-egyptske-hurghady-zahajila-druhou-sezonu-8131400
