Poprvé v Egyptě: za hranicemi resortu a dobrodružství s taxikáři

My jsme byli s manželem a s dětmi v Egyptě poprvé, konkrétně v Hurghadě, ale nedalo nám to a museli jsme se vydat za brány resortu a trochu prozkoumat autentický egyptský život.

Jedna z možností je samozřejmě pořídit si přímo nějaký organizovaný fakultativní výlet, ale s dětmi se nám nechtělo někam na celý den, a vlastně moc neholdujeme organizovaným akcím.

Po dvou dnech, kdy se nám resort okoukal, jsme vyrazili do ulic. Hned za branami resortu se nachází úplně jiný svět. První den nám stačilo jen tak se procházet po rozpálené ulici a sledovat dění kolem, i když ono nelze pouze nečinně sledovat, protože místní obchodnící na vás dotírají na každém kroku. Takže pokud vás to otravuje, je třeba říct ahoj a nashledanou a kráčet dále. Já jsem si ovšem potřebovala vyzkoušet, co všechno arzenál takového obchodníka skýtá. Jeden mě odchytil na ulici a začal mi nabízet velbloudí tělové mléko a nezdráhal se účinky tohoto zázraku demonstrovat tím, že mi jím namazal celou paži. Následně nás vlákal do svého velmi ošuntělého obchůdku, kde se mi snažil cokoli vnutit. Samozřejmě jsem s ním tuto hru hrála a trochu smlouvala. Smlouvání je prostě nutnost. Když jsem chtěla za mléko zaplatit pouze 3 dolary, začal mi ukazovat etiketu na mléku, a tvrdil mi, že to je cena, ale ukazoval na datum expirace, tento způsob nátlaku a přesvědčování o něčem, co není pravda mi dost vadil. Nakonec se třemi dolary souhlasil. Kolik by jste dali vy za již otevřené a několikrát použité tělové mléko? Chtěla jsem platit kartou, načež vytáhl opravdu ošuntělý platební terminál, položil na zem a zapojil ho kdesi k drátům ve zdi. Byla jsem celkem v šoku, že taková věc vůbec může fungovat. Pán mi nabízel i hromadu jiných věcí, ale odmítla jsem a konečně jsme odcházeli. Ne každý obchůdek je ovšem takový, hned vedle byla lékárna, kde prodávala moc milá paní, a o kousek dál byl obchůdek s ručně vyráběnými předměty. Toho jsem si bohužel všimla až poslední večer, kdy už byl zavřený.

Harghuda jinak vypadá dost zanedbaně, je asi jasné, že venku to nebude vypadat jako v naleštěném hotelu. Prohlíželi jsme si polorozbořené budovy a chodníky a přemýšleli, jestli jsou zbořené nebo naopak nedostavěné. Jeden taxikář nám sdělil, že se budovy teprve staví. Za covidu tady turismus celkem utrpěl, proto spousta budov zůstala nedostavěná.

Druhý den už jsme měli jasný cíl, a to vydat se do ochodního centra Senzo mall. Náš resort byl někde na půl cesty mezi centrem Hurghady a tímto nákupákem, ale může se vám stát, že se ubytujete tak dobře, že budete mít nákupní centrum v docházkové vzdálenosti. V nákupním centru Senzo mall jsou úplně klasické obchody, které známe od nás, například i takový Mcdonald´s, kavárny, zábava pro děti. Nemít děti (a manžela), tak si je i projdu. Výhodou je, že pokud vám vadí otravní obchodníci, tady vás nikdo otravovat nebude. Nevýhoda je, že tady nikde nemají LEGO! Takže pokud máte dítě, milovníka lega, musíte se smířit s tím, že ať už vlezete do jakéhokoli hračkářství, lega se nedočkáte. Senzo mall je skvělá volba, pokud chcete mimo resort a úplně se nehrnete do divokých ulic Hurghady. Doporučuji určitě zajít i do hypermarketu, tam vás taky nikdo neotravuje a zase uvidíte jaké specifické věci a potraviny se prodávají v oné zemi. Bonusem jsou vrabci poletující všude okolo. V hypermarketu jsme koupili i dětské bavlněné tričko jako suvenýr. Narozdíl od stánků, kde prodávají polyesterové dresy, nebo padělky známých značek, které tam leží kdovíjak dlouho, tady můžete pořídit kvalitní tričko s pěknou nášivkou.

Další den už jsme si troufli i na výpravu do centra Hurghady. Rozhodli jsme se vidět ty nejdůležitější věci, jako je mešita Al Mina, rybí trh, projít se po přístavu. S dětmi jsme moc trajdat nechtěli. V měšitě je třeba zout si boty a ženy se musí zahalit, lze si zde půjčit k tomu určený oděv za pár euro. Rybí trh kupodivu smrdí jen zvenku a v přístavu je hromada restaurací, které stojí za to vyzkoušet. Samozřejmě pokud jdete třeba na toaletu, nelze si nevšimnout, že úroveň hygieny je tu opravdu mnohem nižší než v naleštěném hotelu.

Nakonec jsme se vydali na populární Sheraton road takzvanou“šeratonku”. A tam už je to autentické dokonale. Nepořádek, troubení aut, obchůdky, žebrající děti.. Ale já to mám ráda, prostě to tam žije, a nemusíte se bát, že se vám něco stane, jak si někteří myslí. V centru a na takto známých ulicích naleznete vše, co potřebujete, obchůdky, kavárny, mekáč, i noční kluby. Samozřejmě taky kýčovité obchody se suvenýry, ale i výrobce kožených výrobků nebo tradičních koberců. Samořejmě to bude mít úplně jinou atmosféru než v obchoďáku, a tím, že se v ulicích setkáte hlavně s Egypťany, zakusíte autentickou atmosféru.

Otázka je, jak se na místa dopravit, pokud nejedete na organizovaný výlet, kam vás odvezou. Jedna z možností je využít Uber, který normálně v Hurghadě funguje. Ceny oproti našim jsou o dost nižší. K tomu, abyste Uber využili ale musíte samozřejmě mít SIM kartu s daty. Můžete tedy využít i svoji SIM a data, ale vzhledem k tomu, že nejsme v Evropské Unii, ceny dat a volání jsou zde závratné.

My jsme si SIMku nepořizovali, a tak jsem se rozhodli využít klasické taxikáře, které jsme odchytávali na ulici. Měli jsme připravené americké dolary. Taxikáři nás zastavovali už když jsme se první den jen tak procházeli po ulici. Museli jsme je odmítat, že nikam svézt nepotřebujeme. Druhý den s cílem dojet do Senzo mall, který je vzdálený tak 10 minut jízdy, jsme si už nabídky taxikářů vyslechli. Manžel se rozhodl, že za jízdu dá maximálně 3 dolary, tedy nějakých 75 korun. Což je pořád dvakrát více, než kdybychom jeli Uberem, kde byste za takovou jízdu zaplatili kolem 40 korun. Kolemjedoucí taxikář nám nabízel jízdu za 5 dolarů, my jsme si trvali na svých třech, nejdřív nás nechal jít, ale nakonec stejně svolil, naložil nás a svým téměř se rozpadajícím vozem dovezl k Senzo mallu. Taxikáři se vás budou snažit nalákat taky na cestu zpět, snaží se domluvit si za kolik hodin vás zase vyzvednou a podobně, protože samozřejmě chtějí další kšeft. Řekli jsme, že nevíme, kdy pojedeme zpět, nejlepší je prostě poděkovat, odmítnout a jít. Nebo utíkat, jsou prostě tak trochu neodbytní. Podle mě jste při smlouvání vždycky ve výhodě, protože přeci jenom, taxikářů je tam pořád více, než těch, co potřebují svézt. Nebo-li nabídka převyšuje poptávku. Z Hurghady nám tak taxikář sdělil cenu 10 dolarů, což opravdu přestřelil, nakonec jsme se domluvili na 4 dolarech. Pro nás je to přeči jenon pár korun, pro ně je to mnohem víc.

A co vy? Máte nějaké zkušenosti s cestováním po Egyptě na vlastní pěst?