Článek
Náš starší, šestiletý syn, ten už je v podstatě „samoúdržbový“, takže tam jsem neměla žádné starosti, u toho jsem se pouze těšila, až uvidím jak se mu let líbí (což jsem nakonec neviděla), ovšem rok a půl starý syn, to měla být jiná výzva.
Vezmeme-li v potaz, že dle nejhlasitějších hlasů lidí na sociálních sítích jsou děti v Česku ne moc oblíbeným druhem, natož vítaným někde v restauraci nebo dokonce v letadle, připravit se na takový let je pro rodiče psychická výzva. Takže první úkol byl zbavit se veškerých očekávání a smířit se s tím že prostě děti na veřejnost patří, i když občas dělají hluk, ale že cestovat s nimi chceme a tudíž budeme. Zároveň teda nejenže nechci otravovat okolí, chci, aby to i pro mě a pro dítě bylo co nejpohodlnější.
Představa toho, že se budu několik hodin tísnit s dítětem na klíně mě trochu znervózňovala, když tu manžel přišel s nápadem, že mi připlatí business třídu. Nejdříve jsem se upejpala, připadalo mi to jako zbytečné vyhazování peněz, ale popravdě jsem se vnitřně cítila klidnější při představě, že budu mít více místa, klid a i nějaké to jídlo. Manžel nakonec skutečně business třídu zaplatil, 2500 korun jedním směrem a 1800 ke zpáteční letence. A tak jsem se na let začala dokonce těšit.
Výhody business třídy
Business třída má výhod hned několik. Samozřejmě se to také liší podle toho s jakou aerolinkou letíte. Ať už to je větší odbavené zavazadlo, vstup do letištního salonku, nebo přednostní check-in. Z těchto výhod jsem žádnou nevyužila. Jednou ze zajímavých výhod byl pro mě přednostní nástup do letadla. Ten jsem při odletu nevyužila, protože mi přišlo nesmyslné být v letadle déle a snažit se tam zabavit dítě, namísto toho, abych ho nechala co nejdéle vyběhat na letišti. Po cestě zpět mi ale syn usnul na rameni už na letišti, takže tam jsem přednostního nástupu ráda využila.
Hodně prostoru a jídla
Hlavní důvod, proč jsem se těšila na let v lepší třídě byl samozřejmě prostor, konkrétně u Smartwings jsou v business třídě sedačky jen dvě vedle sebe, dají se různě polohovat včetně opěrky na nohy. U jiných aerolinek business třída spočívá třeba jen v tom, že prostřední sedačka ze tří je volná.
My vyvolení v business třídě jsme záhy po vzlétnutí vyfasovali welcome drink. Očekávala jsem víno, které jsem plánovaná odmítnout, ale paní mě tak šokovala nabídkou prosecca, že jsem musela přijmout, i když normálně skoro nepiju. Jak se ukázalo, nebyl to úplně nejlepší nápad, pokaždé když jsem pohlédla z okýnka z té výšky, docela se mi zamotala hlava. Na zpátečním letu, který byl ranní, nám byla nabídnuta káva namísto alkoholu.
Naštěstí jsem vyfasovala taky skvělého souseda, ten si všechny služby užíval vyloženě plnými doušky. Lil do sebe jednu třetinku Plzně za druhou, neustále vše fotil a zachytila jsem i to jak postuje své fotky na sociální sítě a dává k nim nálepku „big boss“. Pán byl velký pohodář, kousek za ním seděla žena se synem, takže i chápal moje peripetie s dítětem. Které teda nebyly nijak velké, do hodinky syn usnul a prospal celý zbytek letu. Syn spal na mně, když se začalo servírovat menu. Bylo na výběr z několika možností, já si vybrala těstoviny s kuřecím masem a špenátem. K mému překvapení donesli celý tác s předkrmem, salátem, dezertem.
Jedna veliká nevýhoda
A zde přichází právě jedna docela zásadní nevýhoda, pokud letíte v business třídě s dítětem. Zatímco v klasické třídě je stoleček vepředu na sedadle, tady se vysunuje z opěrky vašeho sedadla. To ale není tak úplně možné udělat když na vás leží dítě, většinou navíc spí i na té opěrce. Protože vedle bylo ještě pár volných míst, soused se nabídl, že si odsedne, abych tak mohla využít jeho stoleček. To byla jen poloviční výhra. Protože jsem měla k dispozici pouze jednu ruku (na druhé leželo dítě), tak jsem vidličkou sezobala těstoviny a snědla dezert. Zbytek by se jedl dost blbě. Takže když máte dítě, moc si to jídlo neužijete a ještě budete rádi že vám neskoplo prosecco z opěrky.
Na zpátečním letu jsem neměla tak duchapřítomnou spolusedící, která by si také odsedla a ani jí to samozřejmě nezazlívám, že ji taková věc nenapadla. Mohla jsem si odsednout já, až na to, že jsem se nechtěla hýbat, protože jsem na sobě opět měla spící dítě. I tak se jídlo dalo nějak vyřešit. Místo celého tácu jsem letušku požádala, ať mi donese pouze hlavní chod a dezert a dala jsem si je na dvojitou opěrku mezi sedadly.
Někde mezi uvítacím nápojem a jídlem jsme dostali nahřátý voňavý vlhký ručníček, ten byl nejspíše na utření rukou, já jsem ho nevyužila, protože jsem přece měla jenom jednu ruku volnou, zato můj soused si ručníček rozložil na obličej a vychutnával ho všemi smysly.
Před přistáním nám byl ještě nabídnut rozpečený sendvič. Musím říct, že všechno jídlo bylo vynikající, na vyhřátých talířích, kafe ve vyhřátém hrníčku, a vlastně to bylo nejlepší jídlo, které jsem jedla za celou dovolenou, bouhužel (nebo bohudík) lepší než na celém all inclusive v Egyptě.
Při zpátečním letu se mi syn probudil ještě před přistáním, a chtěl se samozřejmě pohybovat. V tom je business třída skvělá, protože je tam místa dost a vedle byly opět nějaké volné sedačky, tak jsme si mohli různě přesedat.
Celkově si myslím, že pro mě připlacení za business třídu za to stálo. Pohodlí, vynikající jídlo a permanentní servis. Stolování s dítětem je nepraktické, ale vždycky se to dá nějak vymyslet. Kdyby však měla letět takhle celá rodina i s dětmi nad 2 roky, a měla by platit třeba 20 000 navíc, to už by mi přišlo zbytečné, hlavně na kratší lety po Evropě. Navíc ten super sendvič si můžete objednat i v ekonomické třídě. Ale samozřejmě, pokud někdo ty peníze na to má, tak je to víc než příjemný zážitek.
Už jste někdy letěli v jiné než ekonomické třídě?
