Článek
Více než rok jsem součástí longitudiálního průzkumu - měření míry dezinformací útočících na Čechy a z ní vyplývající společenské „pomýlenosti“. Agnetura Median na základě zadání Univerzity Karlovy mne co šest týdnů obesílá s dotazníkem obnášejícím sadu stále stejných otázek, dále ukázkou nejnovějších dezinformací a navrch nějakou baterií aktualit - kupříkladu ohledně názoru na zbraňový zákon.
Vždy se u tohoto testu pobavím, takže jsem opravdu motivovaná vydržet až do konce. Doufám, že také výzkumníci se mnou, přestože nedostávám řetězové e-maily, a dokonce nepoužívám sociální sítě! Kolonka „vůbec“ je na rozdíl od ostatních, černě předtištěných, jakási zšedlá, čili mi graficky jasně ukazují, že jsem v tomto punktu statisticky bezvýznamná, lépe řečeno na vyhynutí.
Střední část vždy tvoří výčet nejnovějších dezinformací, které digitálně kolotají našimi končinami. Klasikou jsou všechny ty zprávy, že USA pomocí očkování vyrábí ze své populace bioroboty, že Zelenskyj koupil luxusní daču na Floridě apod. Tady si člověk vždycky říká, že toto padá na úrodnou půdu lidské blbosti a zapšklosti, tudíž jde o nevykořenitelné informační plevele - ovšem od užitečných plodin snadno rozeznatelné. Asi jako nekonečné seriály, true crime dokumenty apod.
Horší je, když mám určit pravděpodobnost například zhruba takového výroku: Premiér Fiala strávil ve svém funkční období víc než polovinu času v zahraničí, čímž dokazuje, že má větší zájem o zahraniční politiku než o tuzemskou. Zatímco první část výroku směle odhaduji na fake, u druhé části pojímám podezření, že je pravdivá. No jo, ale rozporcovat výrok nemohu, čili výzkum svým nesouhlasem zkresluji.
Přiznávám, jsem pod vlivem autentického chování výše zmiňovaného ústavního činitele. Když jsem si nedávno sjížděla jeho debatu v Rock Café, kde nasupeně tvrdil, že jeho vláda udělala pro nás živnostníky za poslední léta vůbec nejvíc, fakt jsem šla do sebe a vzpomínala a vzpomínala. Ovšem dodnes jsem se nedobrala, o čem to vlastně mluvil. Že by o třech navrhovaných verzích zaměstnávání na dohody během půl roku, které jsem si vždy svědomitě snažila osvojit, abych nakonec v rámci pokroku od 1. července 2024 počítala s každým brigádníkem, kolik si v souběhu u více zaměstnavatelů za ten který měsíc vydělal? Tedy z mého pohledu plácal, pokud rovnou nenapíšu o svém bývalém učiteli, že lhal. A tak je to u něho i jeho mužů a ženy ve vládě co chvíli.
Nelze pominout masáž protichůdnými informacemi ohledně migračního paktu, podmínkách pracovníků ve zdravotnictví, školství, sociálního bydlení, a vždy se jednalo o stejně nepravdami umolousané oficiální výstupy. Prostě jsem občan, který má důvodné pochyby o motivech a pravdomluvnosti našich nejmocnějších politiků. A proto u otevřené otázky, jaké dezinformaci jsem byla v poslední době vystavena, často cituji vedle Putina a Fica také jednotlivé ministry, vysoké státní úředníky nebo šéfy všech možných komor a profesních sdružení. Lžeme tady, až je informační smog nepřetržitým společensko-atmosférickým jevem.
Dříve se „obecně“ soudilo, že dezinformacím podléhají nevzdělaní a méně mentálně výkonní. Později stejně povýšeně odborníci tvrdili, že jde o projev maladaptace na společenské změny, tedy o onu zapšklost, nepřejícnost, českou závist apod. Že prostě těm, co „život nevyšel“, jak si představovali, sytí frustraci dezinformátoři. Kdyby to bylo tak, to bychom se my intoši mohli dál cítit na koni. Pokud si ovšem sáhneme do svědomí, zcela soukromě, musíme si přiznat, že jsme en bloc terčem politické propagandy. Jako v každé době, za každého režimu. Akorát se bojím tuto pravdu sdělit výzkumníkům v poslední kolonce „váš komentář“. Radši je pochválím, že dotazník nebyl dlouhý ani úmorný. Přišla bych dost možná o další baterii vtipných dezinformací.
Vybavuji si brigádu mého spolužáka z politologie. Byl přelom tisíciletí a on se dostal k dobře placené práci - učit politiky mluvit na kameru a mikrofon, vhodně se oblékat, uzpůsobit řeč těla… Na to navázalo psychodoučko. Babiš ho dovedl do karikatury, ovšem u všech politiků jde dnes hlavně o formu - obal. A tady míří má výčitka zejména k psychologům, kteří své vzdělání dávají v plen marketingu - ať už jde o kafe nebo kandidáta na politickou funkci.
Nikdy nezapomenu na propagační návštěvu ministra Adama Vojtěcha v tělocvičně jedné pražské základní školy. Byl tam s PR od záchranky lákat druhostupňové žáky na střední zdravotnické školy. V obleku, s kapesníčkem - jak ho ostatně všichni pamatujeme - provedl na úvod svého projevu výpad. Mírně podřepl s roztaženými koleny a ve stejném okamžiku rozhodil rukama s dlaněmi vzhůru (otevřenost, vstřícnost). První jeho slova jsem propásla, neboť jsem veškerou energii spotřebovala, abych po jeho grand plié nevyprskla coby pedagogický dozor smíchy. Zato mi utkvělo jeho prohlášení, že první dva případy covidu na Praze 6 mají pod kontrolou. A do tří dnů jsme měli mimořádné prázdniny!
K popukání byla i superdebata před volbami do evropského parlamentu, v níž Alexandr Vondra - ano ten, který bojoval proti komunistické propagandě - urážel v reakci na oponenturu protikandidáta Lubomíra Zaorálka, zpochybňoval, až se vysmíval dotazu publicistky, jak konkrétně budou bojovat proti globálnímu oteplování, když jejich vládou podporovaný Green Deal není náhle správnou cestou, místo aby vysypal z rukávu OBSAH. Aby prostě odpověděl, prostě argumentoval.
Zcela nehumorné jsou plkotance kolem železničního neštěstí v Pardubicích. Jančurův strojvedoucí sice projel návěstidlo, avšak by se nic nestalo, kdyby nekoupil omylem (asi též velmi výhodně) vadné vagóny. Správa železnic vypnula národní zabezpečovací systém, protože už instalovali evropský - byť instalace neznamenala jeho zprovoznění, neboť je to podmínka dotace z EU. A do toho ministr Kupka svým medovým hlasem pronáší bezobsažné fráze, které postrádají jakoukoliv logiku. Účel - vylhat se z odpovědnosti - světí prostředky na všech zúčastněných stranách.
Doba je složitá, problémy jsou složité, řešení musíme probrat s odborníky - čti lobbisty, a vám - lide - zjevíme až definitivní podobu všech těch (po)kroků. Debatovat znamená prokazovat (ne)znalost, (ne)kompetentnost. Stačí přece ex post ten náš produkt = zákon, vyhlášku, směrnici, smlouvu, tendr prodat. A vyrábět dokumenty tak složité, nečitelné, aby málokomu stály za zevrubné obeznámení se s nimi. Protože pak sice máte instinktivně správný dojem, že vám kecáme, ale ne jistotu. Touha po osvícenském absolutismu dosud dlí mezi nimi, volenými zástupci našimi. A k tomu jim dopomáhej dezinformování!
