Článek
O tom, že je přirozený porod lepší než porod sekcí, není třeba nikterak debatovat, to je stará známá věc. Ale pokud nastanou komplikace před nebo během porodu, tato operace zachraňuje životy. Dnes díky ní přežijí i ti, kteří by za dob minulých při porodu zemřeli. Ať už by se jednalo o ženu, či dítě, nebo dokonce oba dva.
Císařský řez můžeme rozdělit na dva typy. Jako akutní - většinou se provádí v celkové narkóze a přistupuje se k němu během rozběhnutého porodu. Třeba kvůli tomu, že dítě neprochází porodními cestami. V tomto případě si ženy prochází peklem. Dlouhé hodiny (někdy i dny) trpí bolestivými kontrakcemi a nakonec je stejně uspána a je proveden řez, u kterého je, oproti přirozenému porodu, dlouhé a bolestivé zotavení.
Druhým typem je plánovaný císařský řez. Přistupuje se k němu pokud hrozí riziko, že by porod nemusel dopadnout dobře. Například když má dítě v děloze nevhodnou polohu (je v příčné poloze či koncem pánevním) nebo třeba kvůli nízko položené placentě. Výhodou u této operace je, že narkóza je spinální, tudíž je matka při vědomí a má znecitlivěnou spodní část těla. U plánované sekce je možné, aby byl přítomen i otec dítěte a mohl tak svou ženu držet za ruku a být společně u narození svého miminka. Nevýhodou (mimo jiné) je to, že dítě je vyjmuto v době, kdy ještě samo na svět nechce, byť dle stádiu těhotenství je již plně zralé a vyvinuté. Sekce se obvykle plánuje mezi 39. a 40. týdnem těhotenství.
Císařský řez v České republice není možné mít na přání a je indikován pouze tehdy, pokud je k němu vážný důvod nebo život ohrožující stav. V Česku sekcí skončí až 20 - 25 % porodů. Diskutuje se o tom, že toto číslo je zbytečně vysoké a že sekcí často skončí i porody, které by vůbec nemusely. Což je na jinou debatu s odborníky. Já věřím, že lékaři ví, co dělají, a pokud to lze, preferují do poslední chvíle porod vaginální.
Dnešní společnost tlačí na přirozený porod skoro za každou cenu a sekce je vnímána jako zlo. Pokud dítě projde porodními cestami, osídlí se dobrými bakteriemi, které zlepšují imunitu a snižují například riziko atopického ekzému. Dále je možný bonding (přiložení nahého novorozence na nahé tělo matky a první přiložení k prsu), který usnadní adaptaci nové životní role a usnadňuje spuštění laktace. Už toto všechno hodně žen špatně nese, když ví, ze je čeká císařský řez. Tlak společnosti, oddělení miminka od matky, nemožnost bondingu, ztížené rozkojení, pobyt na JIP, nemoci se postarat o své miminko, velká rána v podbřišku a velká bolest, která znesnadňuje péči o novorozence v dalších týdnech, dlouhá rekonvalescence, delší pobyt v porodnici (u sekce, když nejsou komplikace pět dnů a u přirozeného porodu jsou to dny tři) a dokonale rozházené hormony způsobí, že se tyto ženy mohou cítit na dně, mají pocity selhání a viny, nedokáží se plně radovat ze zdravého miminka a mají vyšší riziko poporodního blues, které se může přehoupnout v poporodní depresi. Tyto pocity nejdou ovlivnit a nejdou zahnat, ač by sebevíc chtěly. Trápí se a buď pomůže čas, nebo je zapotřebí vyhledat odborníka, či alespoň kontaktovat organizaci Úsměv mámy.
Těmto ženám nepomáhá ani výsměch jiných žen, dle kterých je porod císařským řezem zadarmo a bez bolesti a že to vlastně ani porod není. Mnohdy si neuvědomí, jak tato poznámka může zabolet. Valná většina těchto žen by si nepřála nic jiného než své miminko porodit přirozeně. Ženy, které císařský řez bagatelizují, si pravděpodobně neuvědomují, že se jedná o velkou břišní operaci (lékař se prořezává sedmi vrstvami tkání), kde je vyšší riziko komplikací a kde je dlouhá a bolestivá rekonvalescence, pří které se musíte na 100 % věnovat svému děťátku. Přitom je to přesně naopak, císařovny jsou velice silné a statečné ženy a jejich porod není o nic míň než porod přirozený.
Císařský řez bolí nejen fyzicky, ale také psychicky. Těmto ženám často nezůstane jen viditelná jizva na těle, ale také neviditelná na duši a daleko hlubší.
Zdroje:
