Článek
Jenže v Brně, pokud nemáte v kapse přesně desetikorunu, jste prakticky bez šance. Byli jsme nedávno s rodinou v tomto krásném městě a musím říct, že jsem se tam ocitla v situaci, nad kterou zůstává rozum stát. Jde o úplně obyčejnou věc, kterou člověk řeší často – potřebu dojít si na toaletu. Jenže v Brně, pokud nemáte v kapse přesně desetikorunu, jste prakticky bez šance.
Už při příjezdu jsme si všimli, že skoro každé veřejně dostupné WC má automat na mince. I v kavárnách a restauracích. Většinou to funguje tak, že vhodíte desetikorunu, turniket se otevře a můžete projít. Na první pohled logické a jednoduché. Ale zkuste si dnes běžně nosit po kapsách drobné mince! Většina z nás už platí kartou, hotovost skoro nepoužíváme a natož nějaké desetikoruny. A tak se i z tak banální věci, jako je návštěva WC, stává nečekaný problém.
Nejvíc absurdní zážitek jsme měli v jednom známém fast foodu přímo v centru. Řekli byste, že když si tam člověk koupí jídlo a zaplatí, má nárok využít i jejich toaletu. Jenže ne. I tam byla u dveří kovová brána s automatem na mince. A opět – deset korun, jinak nic. Automat žádný terminál na kartu neměl, možnost rozměnit peníze nikde. Říkala jsem si, že to vyřeším u pokladny, že si prostě nechám rozměnit papírovou bankovku. Jenže tam mě čekalo překvapení číslo dvě: pokladní mi rovnou řekla, že nerozměňují. Prý se to nedělá.
Tak jsem tam stála, v ruce papírovou stovku, účtenku od právě zakoupeného jídla a osmiletou dceru, která už potřebu opravdu nezvládala odkládat. Připadala jsem si bezmocně a trapně zároveň. To vážně v roce 2025, v centru velkého města, není jiná možnost než tahat s sebou hrst mincí, protože jinak se člověk nedostane ani na záchod?
Celá situace měla nakonec trochu šťastný konec. Pokladní se zželelo mé dcery, která se tvářila už opravdu zoufale a nechápala, proč si nemůže dojít na WC. A tak jí otevřela dveře zadarmo. Ale ne proto, že bychom byli zákazníci, kteří si u nich zaplatili občerstvení. Ne proto, že by to bylo logické nebo správné. Jen proto, že se nad dítětem někdo slitoval.
Odcházela jsem s rozporuplnými pocity. Na jednu stranu jsem byla ráda, že dcera nakonec toaletu použila a nemuseli jsme řešit ještě větší katastrofu. Na stranu druhou jsem si ale uvědomila, jak absurdní a nedůstojné to celé je. Veřejné WC by mělo být samozřejmostí, základní službou, ke které se člověk dostane snadno a bez překážek. Obzvlášť pokud v podniku zanechá útratu. A pokud už je nutné vybírat poplatek, pak by aspoň měla existovat možnost zaplatit kartou, QR kódem nebo čímkoliv jiným, co odpovídá dnešní době.
V Brně jsem si tak odnesla jedno velké ponaučení: bez desetikoruny v kapse raději nikam nechoďte. Protože jinak se vám může stát, že budete zoufale shánět drobné, zatímco vaše dítě přešlapuje u dveří od záchodu. A to rozhodně není zážitek, který bych chtěla někdy opakovat.
