Článek
Na jednu stranu jsou ženy pranýřovány za to, že nerodí děti. Buď že je vůbec nechtějí, nebo že jich mají málo a měly by jich mít víc. A právě kvůli těmto „nezodpovědným“ matkám mají údajně chybět daňoví poplatníci, kteří by vydělávali na budoucí důchodce.
Když pominu otázku, proč se takto nepranýřují a nekonfrontují také muži — ženy přece nejsou samosprašné —, tak na druhou stranu už nikdo nedokáže vyřešit otázku návratu matek zpět na pracovní trh. Sice se všude dočteme, nejen od ekonomů, ale i od samozvaných odborníků, že potřebujeme, aby se matky co nejdříve vrátily do práce, protože je nutné, aby byly ekonomicky činné. Tečka. Zároveň ale už nerozebírají ono „za bé“. Tedy jak to mají ty matky vlastně udělat.
Ve školkách je málo míst, stěží se tam dostane pár tříletých dětí. Dětské skupiny jsou drahé (proto jsme zrušili školkovné), takže se mnohdy ženě nevyplatí vrátit zpět do práce, jelikož valnou část výplaty vynaloží právě na hlídání dítěte. Ale i přesto je tohle kolikrát ten menší problém.
Ten druhý je, a častokrát palčivější, že se žádný zaměstnavatel zrovna nepřetrhne zaměstnat matku po rodičovské, protože bude často doma s nemocnými dětmi. A zkrácené úvazky, které by byly v souladu s otevírací dobou předškolních zařízení, jsou často pouhou utopií.
Ve svém okolí mám zrovna takový čerstvý příklad. Matku po rodičovské zaměstnala má známá. Jenže co čert nechtěl, hned první měsíc jí dítě onemocnělo a ona musela jít na OČR. Po návratu do zaměstnání ji čekala výpověď ve zkušební době. Ač tuto matku neznám, musím na to pořád myslet. Obzvlášť když ona známá, která na vedoucí pozici působí, má dvouletou vnučku. A já si říkám, zda by se jí líbilo, kdyby někdo její dceři udělal to samé. Jenže z cizího krev neteče.
Takže na jedné straně velice chceme, aby ženy rodily o sto šest a co nejdříve utíkaly zpět do práce, na druhé straně je ale málokdo chce zaměstnat nebo s nimi pracovat v jednom kolektivu. Protože kolegyni s odrostlými dětmi přijde nefér, že by za onu matku s malými dětmi měla zaskakovat. Jaký paradox, že? Přitom za tu samou kolegyni také někdo musel zaskakovat, když její malé děti marodily. Zároveň ale pokud ženy nechtějí děti, jsou sobecké a kvůli nim nebude na důchody.
Tak se tedy rozhodněme, co po těch mladých ženách vlastně chceme.
Dále je velmi nespravedlivé, že tento úděl a tyto překážky zažívají pouze ženy. Muže nikdo nekonfrontuje, proč nemá děti. Nikdo se ho nebojí zaměstnat, protože by mohl chodit na OČR. A dokonce není žádné velké tajemství, že jsou za stejný druh práce lépe finančně ohodnoceni než ženy.
Ano, náš stát se nejspíše řítí do populačního průšvihu. Ale ne kvůli ženám, které nechtějí děti — ať už z důvodu, že si je nemohou dovolit, raději dají přednost kariéře (nedivím se, u nás se stále musí často volit mezi dětmi a kariérou), nebo je prostě nechtějí — nýbrž kvůli kapitalistickému společenskému nastavení a postavení žen ve společnosti a na pracovním trhu.
Dokud budou ženy jako (potenciální) matky znevýhodňovány, více dětí se rodit nebude.
