Článek
Jedním z aspektů, který vyvolává diskuse, je pobírání starobního důchodu při současném výkonu práce na hlavní pracovní poměr. Je takové nastavení spravedlivé vůči systému a ostatním generacím? A jaký dopad má na trh práce?
Starobní důchod je koncipován jako náhrada příjmu po skončení pracovní aktivity. Jde o státem garantovaný příjem, financovaný z průběžného systému, tedy především z odvodů současně pracujících lidí. Pokud ale senior pokračuje v práci na plný úvazek a zároveň pobírá penzi, vzniká otázka, zda tím nenarušuje rovnováhu systému. Pobírá totiž dva příjmy – jeden ze zaměstnání a druhý z veřejných prostředků, určených původně na zajištění ve stáří.
Zastánci zachování současného stavu argumentují tím, že pracující důchodci nadále odvádějí daně a pojistné, a tedy systémem i nadále přispívají. Tento přístup však má svá úskalí i z ekonomického a sociálního hlediska. Jedním z důvodů, proč zaměstnavatelé rádi zaměstnávají důchodce, je jejich nižší cena práce. Důchodce má zajištěný pravidelný příjem z důchodu a často si nevytváří tlak na vyšší mzdu. Zaměstnavatel také nemusí řešit náklady spojené s nemocenskou (v některých případech) nebo dlouhodobým kariérním rozvojem. Navíc důchodce už má zpravidla zkušenosti a je schopen se rychle zapracovat.
Na druhé straně je zde mladý člověk, často absolvent nebo rodič v rané fázi kariéry, který potřebuje stabilní příjem, perspektivu růstu a příležitosti k profesnímu rozvoji. Pokud je ale místo obsazeno důchodcem, který už své aktivní roky odpracoval a nyní si přivydělává, mladý pracovník často nemá příležitost se na takovou pozici dostat. Tím může docházet k blokaci trhu práce a frustraci mladé generace, která si hledá uplatnění.
Z ekonomického pohledu by bylo logické, aby si člověk vybral: buď pobírá důchod, nebo pracuje na plný úvazek. Existují návrhy, aby byla penze během HPP pouze pozastaven (nikoli odebrán), případně aby byl limitován jeho souběh s vyššími příjmy. Taková opatření by mohla ulevit veřejným financím, a zároveň by zachovala právo jednotlivce rozhodovat o své pracovní aktivitě.
Tento přístup by také motivoval k částečným úvazkům, předávání zkušeností, mentorství nebo přivýdělkům bez toho, aby senior plnohodnotně obsazoval pracovní místo.
Cílem není vyřadit seniory z pracovního trhu – naopak, jejich zkušenosti a přínos mohou být cenné. Ale systém by měl být nastaven tak, aby neznevýhodňoval ostatní skupiny, zejména mladé lidi a rodiče po rodičovské dovolené. Možným řešením je:
- pozastavení důchodu při HPP s možností zpětného nároku po ukončení činnosti
- zvýhodnění zaměstnávání mladých lidí nebo návraty z rodičovské dovolené formou dotací nebo daňových úlev
- podpora mezigenerační spolupráce (např. senior jako mentor mladého kolegy)
- rozšíření flexibilních forem práce pro důchodce (DPP, DPČ, zkrácené úvazky)
Důchodový systém má sloužit především těm, kteří už pracovat nemohou nebo nechtějí. Pokud však současně umožňuje plnohodnotný pracovní výkon i pobírání penze, je třeba zvážit, zda je to v dlouhodobém horizontu udržitelné a spravedlivé. Cílem by nemělo být omezování práv seniorů, ale nalezení rovnováhy, která bude výhodná pro všechny generace – včetně těch, které důchod teprve čeká.
