Článek
V 35 letech nastoupila na mateřskou dovolenou. Za 20 let svého života odvedla nemalé peníze státu. A stát jí za to ukázal prostředníček a Markétě došla trpělivost.
Oním posledním impulzem, kdy se rozhodla na stát rezignovat, byl vládní návrh, že rodičovský příspěvek se bude zvyšovat pouze dětem, které se narodí až 1.1.2024 a později. Markéta měla termín v listopadu 2023, tudíž se jí zvýšení, jako spousty ostatních, netýkalo. A tady zavládl oprávněný pocit křivdy. Proč mají být stále vykořisťováni a otloukánky pracující?
V praxi to totiž znamenalo následující. Jelikož tato nastávající maminka měla dlouhá léta odpracováno, měla nárok na PPM (peněžitá pomoc v mateřství, tzv. mateřská, na kterou se nastupuje 6-8 týdnů před porodem a trvá cca do půl roku miminka, přesněji řečeno 28 týdnů, u dvojčat je to pak 37 týdnů). To znamená, že rodičovský příspěvek by začala čerpat až v roce 2024, někdy v dubnu. Respektive pro rodičovský příspěvek ve výši 300 000 Kč by šla žádat až v okamžiku, kdy jiné ženy již několik (dlouhých) týdnů čerpají rodičovský příspěvek ve výši 350 000 Kč. A jak je to možné? Úplně jednoduše. Tyto ženy nepracovaly, proto nemají nárok na PPM. Jediné, co se jim podařilo bylo to, že porodily až po 31.12.2023. Spravedlivé? Nikoli. Podpora pracujících? Nikoli. Podpora nepracujících? Ano, ve výši 50 000 Kč navíc. Dále si k tomu připočtěme porodné ve výši 13 000 Kč za první dítě a 10 000 Kč v případě druhého dítěte. Za co takové odměny? To opravdu těžko říct.
V tu chvíli budoucí matka zažila pocit zmaru a nespravedlnosti. Proč ona má pořád odvádět státu nemalé peníze, když nakonec víc dostane ten, který nikdy nepracoval? Nejenže nemá nárok na porodné, ale ani na vyšší rodičovský příspěvek. Zároveň stát zrušil i tzv. školkovné, které využívali pouze pracující. Přes prsty i v tomto případě dostali pouze pracující, nikoli nepracující.
A v tu chvíli si řekli s manželem dost. Dokud se, vládo a státe nevzpamatuješ, neuvidíš od nás víc než je nezbytně nutné, víc než jen nutné zlo. To zahrnovalo nejen nákupy potravin v zahraničí, ale také změnu v pracovních návycích.
Ač měla Markéta v těhotenství komplikace, měla v plánu v zaměstnání setrvat až do nástupu na mateřskou dovolenou. Pokaždé doporučení od své lékařky, že by měla být v jejím případě raději doma, odmítla. Jenže když zjistila, že s největší pravděpodobností se jí zvýšení rodičovského příspěvku netýká, na příští kontrole nakonec kývla na doporučení zůstat již do porodu doma. Zároveň se se svým zaměstnavatelem dohodla (malý soukromník), že bude pro něj nadále pracovat z domu, ale s nezdaněnými penězi na ruku. Výhra jak pro ni, tak pro zaměstnavatele. Původně měla v plánu zůstat na rodičovské tři roky a pak jít do práce. Se zaměstnavatelem se ještě před porodem dohodla, že bude doma roky čtyři, ale minimálně tento poslední rok bude opět pracovat z domu a bude dostávat nezdaněné peníze na ruku. Poté až nastoupí po čtyřech letech zpátky do práce, má v plánu si říct o minimální mzdu a zbytek na ruku. Opět výhra jak pro ni, tak pro zaměstnavatele. Důchodu se prý stejně nedožije a i kdyby, dostala by tak jako tak pouze almužnu, tudíž neviděla důvod, proč by měla stále dotovat nenažraný systém, který vysloveně mrhá jak jejími penězi, tak penězi všech daňových poplatníků.
Toto je příběh jednoho člověka, kterému už došla trpělivost s tím, jak to tady u nás funguje. Stát si myslel, že na Markétě ušetří 50 000 Kč a zrušením školkovného, ale ve skutečnosti přišel a bude přicházet o balík peněz, který nebude moci vyhodit z okna. Stát těmto rodinám vzkázal následující - starejte se sami o sebe, my chceme od vás pouze všemožné daně. Tak se Markéta postarala.
Ptala jsem se Markéty, nyní už maminky, zda to takto bude praktikovat navždy, zda je to vůbec udržitelné a možné. Odpověď byla tato: „Dokud se stát nevzpamatuje a nezačne s penězi konečně hospodařit. Dokud mu nedojde, že má podporovat pracující a střední třídu a nesdírat ji jen z kůže. Dokud mu nedojde, že nemůže pracujícím jen brát a dávat tyto peníze nepracujícím. Dokud si vláda nezačne vážit pracujících, tak do té doby neodvedu státu ani korunu navíc.“
A jak to vidíte vy? Chápete Markétu, které už došla trpělivost nebo naopak je pro vás její přístup nemyslitelný a odsouzení hodný?
(Neznám skutečné jméno ženy ani jejího zaměstnavatele. Rozhovor proběhl anonymně přes internet.)
