Článek
Kvůli současným i budoucím důchodcům se dnes mezi sebou hádají mladí a staří. Staří se rozčilují, že je vláda okradla o 1 000 Kč, mladí se hněvají kvůli bezohlednosti dnešních důchodců, kteří prý myslí jen na sebe a je jim jedno, že mladí, ač dnešní penze platí, se důchodu buď vůbec nedožijí nebo pokud ano, budou pobírat naprostou almužnu.
Téma je to nelehké a obě skupiny mají jistě pravdu. Obě strany se cítí právem ukřivděně. Jenže hněv by měl mířit jiným směrem. Neustále slyšíme, že nebude na důchody pro ty, kteří celý život poctivě pracovali, ale už nikdy a nikde neslyšíme, že nebude na různé dávky pro ty, kteří nepracují nebo pracují tzv. na černo, což znamená, že sice pracují, ale nejen že státu neodvedou ani korunu, ale naopak státní pokladnu ještě ždímají na všemožných dávkách. Ať už je to hmotná nouze, příspěvek na bydlení, příspěvek na děti, porodné, rodičovský příspěvek, obědy pro děti ve školních jídelnách nebo dostávají věci nutné pro život a školní pomůcky pro své děti. Dále je tu účelové pěstounství v rámci rodin, které vynese další nemalou částku.
Klasická pracující rodina má nárok na peněžitou pomoc v mateřství, která se odvíjí od mzdy, kterou žena v zaměstnání pobírala (na PPM si vydělala prostřednictvím sociálního pojištění /přesněji se jedná o nemocenské pojištění, které je u OSVČ dobrovolné, proto spousta žen OSVČ nemá na mateřskou nárok/ než odešla na mateřskou) a pobírá ji cca půl roku a následně obdrží rodičovský příspěvek, který diskriminuje pracující v tom smyslu, že je stejně vysoký jako u nepracujících.
A já se ptám, proč jsou peněžně zvýhodňováni ti, kteří do systému nic neodvádějí? Proč to není naopak? Neměla by se podporovat porodnost právě pracujících, a ne nepracujících? Můžeme se pak divit, že nebude na budoucí důchody? A místo spravedlivého rozdělování peněz se mezi sebou hádají staří a mladí, kdy ani jedna skupina za současnou situaci nemůže.
Přece nelze donekonečna zvyšovat věk odchodu do důchodu, vždyť pracující si ani zaslouženého odpočinku neužijí, kdežto nepracující si z peněz pracujících užívají celý život. Není to nespravedlivé?
Známe větu: kdo nepracuje, ať nejí. Já bych ji trochu upravila na: kdo nepracuje, ať nerodí a nemá děti. Nepracujícím bych sebrala porodné (proč, proboha, oni mají porodné a pracující žena ne?), příspěvky na děti (valná část pracujících nedostává ani přídavky na děti, ani pro ně nemají dotované obědy a školní pomůcky) a rodičovský příspěvek. Tyto peníze bych delegovala mladým pracujícím rodinám. Tyto rodiny totiž s příchodem potomka přijdou o jeden celý plat a místo něj pobírají směšný rodičovský příspěvek, což měsíčně vychází cca na 9 000 Kč měsíčně. U nepracujících je tato částka, se všemi možnými dávkami, daleko vyšší.
Kojenecké potřeby a dětské věci jsou drahé s vysokou sazbou DPH, které by se mělo buď snížit nebo úplně zrušit. Knihy s nulovou daní k životu nepotřebujeme, pleny a kojeneckou vodu či mléko ano, neboť ne každá maminka má to štěstí a může kojit.
Bydlení je také neskutečně drahé. Hypotéka nebo nájem? To vychází skoro nastejno. Bydlení stojí velkou část platu. A mít kde bydlet je jedna z jistot, kterou mladí potřebují, aby vůbec mohli rodinu založit.
Zkrácených úvazků je také jako šafránu, do školky se mnohdy nedostanou ani tříleté děti, školkovné se zrušilo.
A to nemluvím o tom, že nejdříve si mladé páry před založením rodiny musí našetřit dostatečný finanční polštář, šetřit si na důchod a spořit dítěti nejen na studia.
Můžeme se pak divit, že se rodí málo dětí? Bude mít nějaká vláda „koule“ na to s tím něco udělat? Nebo nás budou jen strašit, že nebude na naše důchody, kdežto pro nepracující bude na dávkách vždy dost a dost?
