Článek
Pokud se v diskuzích píše o vojácích, tak většinou v negativním slova smyslu. Málokdy příslušníci naší české armády najdou zastání. Jsou terčem mnohdy až nenávistných projevů kvůli tomu, že si dotyční myslí, že se jen poflakují po kasárnách a nic nedělají. A pak si za to nicnedělání ještě dovolí pobírat výsluhy. Peníze ze státní pokladny, které jdou na platy vojákům a také právě na výsluhy, jsou často vnímány jako mrhání peněz daňových poplatníků.
Nejednou jsem si přečetla, že armáda by se měla zrušit a rozpustit, protože je drahá a k ničemu. A nejlépe ještě vystoupit z NATO. Ale opravdu bychom chtěli být bez armády? Vždyť je to pošetilost. Někteří jedinci zaslepení hněvem už neví, co z pusy vypouští.
Armáda má podstav
Přitom je veřejně dostupnou informací, že naše armáda má podstav a potřebuje nové vojáky naverbovat a nejlépe ty současné udržet, aby neodcházeli do civilu. Z tohoto důvodu by tedy nebylo moudré zrušit výsluhy, neboť právě to by zapříčinilo velký odchod do civilu a chaos. Pokud se v tomto služebním poměru vojáci jen tak flákají a lenoší, proč má armáda podstav a neodhání davy zájemců lopatami? Proč se nabízí náborové příspěvky?
Služební poměr není klasický pracovní poměr
Záměrně jsem napsala služební poměr, protože vojáci nejsou v klasickém zaměstnání jako my ostatní. Skládají přísahu, že naši zemi budou bránit nad svůj život. Kdo z těch, kteří je kritizují, by tuto přísahu složili? Vojáci jednají na základě rozkazu, žádný dialog, smlouvání, kompromisy a dohadování se s nadřízeným jako kdekoli jinde.
A co teprve když byste nepřišli do zaměstnání. Nejdříve se vás zkusí nadřízení sehnat telefonicky, pokud neúspěšně, najde si Vás vojenská policie. Zlaté áčko, že.
Uchazeč musí být v dobré psychické a fyzické kondici
Být profesionálním vojákem není povoláním pro lenochy a pohodlné lidi, kteří nechtějí vystoupit ze své komfortní zóny. To je ale pravý opak toho, co je vojákům vyčítáno, že? Tak si to pojďme vysvětlit.
Kdo se chce stát vojákem z povolání, musí složit psychické a fyzické testy, které ještě před lety byly velice náročné. Smutné je, že nedostatkem uchazečů se požadavky pro splnění fyzických testů rok od roku snižují.
Poté následuje tzv. přijímač ve Vyškově, kde z vás za tři měsíce udělají vojáky. Jste daleko od rodiny, v neosobních, starých kasárnách, které mají to nejlepší už dávno za sebou, s cizími lidmi na pokoji a společnou sociálkou. Od rána do večera probíhá výcvik, kde si většina vojínů sáhne na dno jak psychických, tak fyzických sil, a to vše za minimální mzdu.
Pokud zdárně projdete přijímačem, jste zařazeni ke svému útvaru. Jelikož kasárna jsou jen v některých městech, vojáci buď denně do zaměstnání dojíždí nebo bydlí na ubytovně a za rodinou jezdí pouze o svém volnu.
Ani ale teď leháro bohužel nezačíná. Samozřejmě i tam, jako všude jinde, jsou dny klidnější a dny hektičtější. Vojáci často absolvují různá cvičení, která trvají buď několik dnů nebo až několik týdnů. V případě ciziny až několik měsíců. Ubytovaní jsou buď v nuzných podmínkách nebo spí přímo v lese, pokud je to součástí výcviku. A je jedno za jakého počasí. Ať mrzne nebo prší, to nikoho nezajímá. Oblečení jsou vždy v maskáčích a kanadách, i když je skoro 40 stupňů ve stínu.
Vojáci mají také své rodiny
Vojáci často bývají pryč od rodiny, a tedy ani jejich manželky to nemají lehké. Neví hodiny a dne, kdy jejich manžela povolají pryč a všechny osobní plány se tak budou muset zrušit. Žijí v nejistotě, že jejich muž bude muset odjet na misi nebo do války a oni tak dlouhé měsíce neuvidí růst své děti. To je v tom lepším případě. V tom horším se už taky nemusí vrátit nikdy…
Covid, tornádo, povodně a další katastrofy
A když vojáci nejsou zrovna někde na misi, na cvičení nebo nemají služby, které trvají 26 hodin, tak jsou k ruce i tady, u nás v Čechách. Pomáhají tam, kde je potřeba. Za covidu pak pomáhali s covidovými pacienty v nemocnicích i za rizika vlastní nákazy a nákazy své rodiny, byli na testovacích místech, hlídali okresy. Když se před pár lety stalo neštěstí v podobě tornáda, vojáci byli na Moravu povoláni a uklízeli tu ohromnou spoušť. A nyní? Nyní se v těchto dnech střídají po desetidenních turnusech a jezdí pomáhat lidem, které zasáhly povodně. Opět odjedou od vlastní rodiny a jdou přiložit ruku k dílu. A pokud se někdy v budoucnu stane další neštěstí, zase půjdou pomoci a příště třeba pomůžou přímo Vám.
Stále se vám toto povolání zdá jako práce snů pro lenochy? A co vám brání stát se také příslušníkem AČR? Armáda potřebuje nové vojáky. Jistě, být vojákem není povoláním pro každého, ale co místo urážení prostě neříkat nic, anebo jen poděkovat za to, co pro nás dělají? Zaslouží si totiž úctu a respekt nejen kvůli tomu, že pomáhají tam, kde je zrovna potřeba, ale také že v případě nutnosti půjdou bránit naši vlast jako první.
A vyčítat našim vojákům peníze nebo to, že jdou do armády kvůli výsluze? Tak samozřejmě, že to dělají kvůli financím. A vy snad nechodíte do práce kvůli penězům? Vy tam snad chodíte zadarmo? Vždyť oni také potřebují finančně zabezpečit sebe a svou rodinu.
Zdroj:
https://acr.mo.gov.cz/
