Článek
Až čtvrtina Čechů bez střechy nad hlavou prošla dětským domovem. Toto číslo je alarmující a ukazuje, že systém ústavní péče v České republice selhává a není schopen mladé lidi bez zázemí připravit na jejich budoucí samostatný život. Dětské domovy by měly pro děti představovat stabilní odrazový můstek, místo toho se ale pro mnohé stávají jen přestupní stanicí na cestě k sociálnímu dnu. Mladí lidé opouštějí brány dětských domovů v osmnácti letech s pár korunami v kapse a obrovskou neznámou na obzoru. Největší potíže čekají na děti, které po odchodu z dětských domovů již dále nestudují. Prakticky bez peněz, bez zkušeností, vyzbrojeni jen chatrným povědomím o opravdovém životě, vyrážejí do ulic hledat své štěstí.
Jednorázový zaopatřovací příspěvek ve výši 28.750 Kč, který děti po dosažení dospělosti dostanou od státu, jim sotva může na startovní čáře jejich života pomoci. Jedná se o jednorázový příspěvek, ne o trvalou podporu. Navíc jeho výše nestačí zpravidla ani na složení kauce při pronájmu bytu. O finanční gramotnosti dětí, které právě opustily dětský domov, ani nemluvím. Mnozí z nich se tak ocitají v začarovaném kruhu. Bez práce nemají peníze na bydlení a bez bydlení si jen těžko mohou najít práci.
Mladý člověk bez odpovídajícího vzdělání a zkušeností má velký problém s hledáním zaměstnání, i když právě neopustil bránu dětského domova a bydlí u svých rodičů. Na ulici tedy v tuto chvíli stojí osmnáctiletý finančně negramotný člověk, bez zkušeností, bez domova, bez práce a bez rodiny, která by mu šla příkladem a pomohla mu najít jeho životní cestu. Hodně zaměstnavatelů se často zdráhá zaměstnat lidi z dětských domovů, a to i přesto, že mnozí z nich by pracovali velmi rádi a nejspíš i dobře. Tito lidé by práci nejspíš dříve či později sehnali, jenomže čas hraje proti nim. Bez příjmů a s rezervou ve výši základního příspěvku se dlouho vydržet nedá. A to materiální problémy zdaleka nejsou jediné problémy, které tyto lidi pronásledují.
Systém péče o takové děti, nebo mladé dospělé by si u nás zasloužil reformu. Bylo by skvělé, kdyby tito lidé dostali komplexnější formu podpory, protože rozšiřování řad lidí bez domova neprospívá ani samotným bezdomovcům, ani ostatním občanům a ani státu. Jednorázový příspěvek ve výši 28.750 Kč je naprosto nedostatečný, protože si za něj mladý člověk nedokáže zajistit žádné bydlení, natož stravu a ošacení na dobu, než si najde práci. Tito mladí lidé by měli být po nějakou dobu, například jeden rok, pravidelně finančně podporováni. A ne jen příspěvkem na bydlení a v hmotné nouzi. Podmínkou by samozřejmě bylo aktivní hledání zaměstnání a příspěvek by měl být časově omezen. Další variantou je nějaká forma dočasného sociálního bydlení pro každého, kdo opustí dětský domov.
Mladí lidé by ideálně měli mít možnost získat kvalifikaci a pracovní zkušenosti ještě během pobytu v dětském domově. Stát by měl daleko více podporovat programy, které jim pomáhají s přípravou na budoucí život. Děti v dětských domovech by měly získat alespoň základní povědomí o tom, jak život funguje, o návycích a rytmech, které děti běžně okoukají doma od svých rodičů.
Když mladý dospělý po opuštění dětského domova dále studuje, má úplně jiné možnosti
Úplně jiná situace je u dětí, které po opuštění dětského domova dále studují. Ty dostávají pravidelný měsíční příspěvek, který hravě vystačí na bydlení například na vysokoškolských kolejích a na stravu. To kromě možnosti studia takovému dítěti dává i možnost přivýdělku na různých brigádách pro studenty úplně stejně, jako to dělají studenti, kteří dětství prožili se svými rodiči. Jenomže dětí z dětských domovů, které by studovaly například vysoké školy, bohužel není mnoho. Takovým dětem zoufale chybí příklady a pohybují se celé dětství v sociální bublině, kde studium rozhodně není v kurzu, a tak velká spousta těchto skončí se základním příspěvkem na ulici i přesto, že by třeba talent pro studium měly. Ale to se nikdy nedoví, protože nedostaly příležitost.
Zdroje:
