Článek
Chtěla jsem děti, tak teď to mám. Takhle jsem si to mateřství nepředstavovala. Mateřství mě nenaplňuje a připadám si jako špatná matka. Nezvládám svoje dítě. Často mě ochromí a paralyzuje neuvěřitelný strach a bezmoc. Přesně tyto pocity zažívá dnes a denně obrovská spousta žen, které se rozhodly nebýt jen ženami, rozhodly se být matkami. Společnost nakládá na ženy na mateřské obrovskou nálož. Málokdo ji však zvládne bez ztráty kytičky.
Současný náhled na mateřskou, jako na dovolenou, již pomalu, ale jistě mizí z podvědomí společnosti. Dovolená v souvislosti s péčí o dítě už je považována spíše za přežitek. K dovolené či rekreaci má každopádně na míle daleko. Naopak je to práce na plný úvazek, někdy i dvacet hodin denně a je to pěkná dřina. Dovolená vyvolává pocit absence v práci, tedy dovolené volno. Skutečné volno si ale na mateřské užívá málokterá máma.
O tom, že se ve skutečnosti o veget s koktejlem v ruce nejedná, není pochyb. S moderní dobou ale nastává ještě jeden problém. Ke slovu se dostávají sociální sítě a často úplně zkreslená realita. Obrázky naprosto dokonalých žen, s usměvavým načančaným miminkem vyvolávají v normálních ženách jakési pocity druhořadosti a neschopnosti. Maminka na mateřské dovolené, která nenavštěvuje se svojí ratolestí plavání, zpívání a angličtinu ho tím vystavuje obrovské nudě a nezajišťuje správný vývoj ani správně nepřipravuje potomka na život.
Maminka by, v ideálním na sítích prezentovaném světě, měla kromě výše uvedených aktivit s ratolestí stíhat samozřejmě ještě péči o sebe a o domácnost. Je potřeba se vzdělávat, věnovat se seberozvoji a cvičit, aby nevyšla z formy. Tepláky, legíny a vytahané triko s fleky od mateřského mléka by její obraz také nevylepšily. A hlavně vlasy, nezapomenout na vlasy. A krém proti vráskám. Ve vzdělávání je třeba pomyslet na trh práce, který se během dovolené určitě změní a co takhle si přidat japonštinu například, nebo kurz koučinku? Neméně důležité jsou také domácí sušenky s datlovým sirupem a lipánek. Domácí lipánek samozřejmě. Nechceme přece dítěti cpát rafinovaný cukr a ničit mu zdraví.
Přitom ženy se umí ozvat, často se brání společnosti a nahlas říkají, že ve dnech, kdy jsou rády, že se nají za pochodu a odskočí si na záchod, opravdu nezbývá čas na japonštinu. Stačilo by 10 minut na vypití teplého kafe. Ovšem těchto jediných 10 minut, které denně má sama pro sebe, pravděpodobně žena stráví jinak než u kávy. V noci, ve tmě, sama ve sprše a pod proudem padající vody a slz plných vyčerpání, výčitek, pocitu selhání, smutku a samoty. Těžko se to vysvětluje, ale od rána je žena v jednom kole a přitom má pocit, že nestihla nic. Nádobí se hromadí, prádlo už bude určitě vyprané, je třeba uvařit oběd, bylo by záhodno jít ven, vyvětrat se, na odrážedlo nebo aspoň na vycházku a tak pořád dokola den co den. K této každodenní realitě přebalování, uspávání a péče o dítko se pomalu vkrádá pocit, že to vůbec, ale vůbec nezvládá.
Kdo je ta společnost, co soudí a určuje? My všichni, tedy i my, ženy. Proto je potřeba si říct, nikdo mi nebude diktovat, zda mám mít místo břicha pekáč buchet nebo načančané květináče v oknech a domov provoněný domácím kváskovým chlebem. Nesmíme na sebe být tak přísné, na svoji sousedku, na svoji známou, sestru, švagrovou, či na svoji kamarádku. Zkusme být méně tvrdé na sebe i na sebe navzájem. Co třeba uvědomit si, že jsem byla tou nejlepší mámou v daný okamžik a v dané situaci jsem udělala pro svoje dítě nejvíc, co jsem mohla a uměla. Dovolená ale s mateřskou dovolenou přecejen společný znak má. Na obě se člověk nesmírně těší, jen na každou z úplně jiného důvodu a obě i přes svá mnohá úskalí mají co nabídnout.
Zdroje: