Článek
Máme tu advent a napětí už se zase dá krájet. Manžel mě prosí, ať jsou Vánoce tentokrát v pohodě. Jasně, takže v pohodě. Jenomže jak toho dosáhnout? Pohoda podle něj znamená totiž jednoznačně následující. 23. 12. nazdobit stromeček. Hlavně se u toho moc nepředřít. Ideálně, aby se sám objevil v tom stojanu, správně natočený v rohu místnosti. Kdyby neupadla ani jehlička a nebylo třeba použití sekery a síly při cpaní kmene do stojanu, bylo by to úplně pohodové. A linecké potřené marmeládou pěkně až do kraje by u celé akce „stromeček“ mohlo samo lítat až do pusy. Pak už se jen dají vařit brambory na bramborový salát, který se hned ráno začne chystat a míchat. Se začne, no není to pohoda a nádhera? Ta pravá pohoda ovšem nastává na Štědrý den a vrcholí na Štědrý večer. Budeme se celý den jenom koukat na pohádky a hrát deskovky. Stihneme ještě tekutého kapříka se sousedy, muž chystá láhev medoviny a panáky a na mě houkne, ať nachystám cukroví. Jak si je vůbec jistý, že nějaké cukroví máme?
Vánoční cukroví neodmyslitelně patří k Vánocům. Nemusí být určitě hromada druhů, vždyť stačí troška
Začínám toho mít dost. Po tradičním cink cink se sousedy se vracím do nekonečného kolotoče. Načapám ho u lednice, jak ochutnává salát a s mastnou pusou mi oznamuje, že je potřeba jej ještě dosolit a celkově dochutit. Pod stromečkem se objeví dárky, na stole se objeví večeře. Statečně vše nanosím, zavolám do útrob dětských pokojů na své pubertální potomky a manžela odvolám od TV, kde Popelka právě otevírá třetí oříšek. Večeře probíhá v poklidu, jen se mi už třesou ruce a cítím, že jsem na pokraji sil. No co, dál už to jde stejně ráz na ráz. Zvoneček, dárky, nespokojené ksichty puberťáků a manžel s pivem v ruce, který se těší až konečně začnou Pelíšky. Připomene mi ještě, že zítra na oběd přijdou jeho rodiče a že jeho tatínek nejí rybu ani kuřecí, proto doufá, že jsem nezapomněla koupit krkovičku. Jestli pro ně máme dárky, už se několik let neptá, je si jistý, že jsem je koupila a samozřejmě zabalila.
Změna je možná
Tak přesně takhle to možná ve většině českých domácností chodí. Hned, jak jsem začala mít pocit, že se tomuto režimu jenom trochu přibližujeme, dala jsem jasnou stopku. Bez emocí, s klidem ale i tak to bylo za 5 minut 12. Nechci být a nebudu na všechno sama. Nebudu dělat Vánoce všem a dle tradic a podle všech a kvůli všem. Potřebuju pomoc a taky si o ni řeknu. Vánoce a předvánoční čas tak nyní slavíme opravdu v klidu a v pohodě, bez stresu a hádek. Na nákupech se domluvíme společně. Sepíšeme si seznam, na dárcích se domlouváme během roku, známe se a nejsme vykolejení na Mikuláše, že už zase musíme vymýšlet vánoční dárky. A nejde jen o nákup dárků, ale i vánočních delikates, laskomin a ingrediencí na pečení. Pečeme málo a jen to, co se nám chce, většinou jen linecké cukroví a perníčky. Máme tak cukroví minimum a dárků koneckonců taky. Chodíme na adventní procházky ven a ne jen od stolu k troubě, navštěvujeme pravidelně vánoční trhy a popíjíme tam svařák.
Nákupy nemusí ležet jen na bedrech jednoho člena domácnosti.
Je to sice na pováženou, ale my chodíme klidně v posledním předvánočním týdnu i do kina a na večeři. A 23. 12. se sbalíme a jedeme na celý den do termálních lázní. Nikde nikdo, všude světýlka, to je pohoda. Na otázky, jak to děláme, že se vůbec nestresujeme, odpovídáme snadno, jaký si to uděláš, takový to máš. Odpadlo nám hodně stresu, hodně křiku. Nehoníme se za něčím, co ani nedokážeme popsat. 16 druhů cukroví nepotřebujeme, vyzdobený a vysmejčený byt taky ne. Vtipům o tom, že Ježíšek se narodil v chlívku, tak proč uklízet, se sice s pubertálními dětmi zasmějeme, ale to je asi tak vše. Děti stejně vytáhnou vysavač a vysají jako každý týden, ne jen ten předvánoční. Návštěvy omezíme taky na minimum, s kým chceme se vídáme pravidelně po celý rok a pokud ne, není důvod to měnit a zavádět zrovna na Vánoce. Jsme jen spolu, hrajeme deskovky, posloucháme koledy a koukáme se na pohádky. Bez stresu a bez hádek. Konečně.
Zdroje:
