Článek
Český systém sociálního zabezpečení je až příliš benevolentní a celkem snadno umožňuje některým třeba klidně celý život prožít na štědrých dávkách, aniž by se museli, s nadsázkou řečeno, zvednout z gauče. Mnoho lidí, kteří by mohli pracovat, raději zůstává na sociálních dávkách a neprojevuje prakticky žádnou snahu o to, aby si znovu našli práci. Řešení bychom mohli hledat v mrazivém Norsku, které sice poskytuje velké množství poměrně štědrých dávek, ale rozhodně ne jen tak. Nezaměstnaní Norové mají povinnost se aktivně zapojit do rekvalifikací, různých školení a někdy dokonce i do veřejně prospěšných prací především proto, aby získali pracovní návyky a nezůstali na podpoře celý život. Pakliže tyto podmínky neplní, mohou o své dávky přijít. V Česku v reálné praxi toho nezaměstnaní moc dělat nemusejí. A nemám na mysli jen podporu v nezaměstnanosti, ale všechny dávky.
Norsko má důmyslný systém sociálního zabezpečení, který klade důraz na to, aby se příjemci sociálních dávek aktivně snažili znovu najít zaměstnání. Mladí lidé do 30 let, kteří pobírají sociální dávky, mají jednoznačně danou povinnost dělat aktivně vše pro to, aby zlepšili svoji kvalifikaci a tím i zaměstnatelnost. Pro starší příjemce dávek mají norské úřady individuální plány, které jim pomohou nové zaměstnání najít. Takové plány ale nejsou jen pouhou nabídkou nebo možností, nýbrž povinností. V případě neplnění těchto povinností hrozí v Norsku krácení dávek.
Takový systém by Česká republika potřebovala jako sůl. V Norsku je díky těmto programům daleko méně lidí, kteří si z dávek udělali výnosný byznys bez námahy. Lidé jsou motivováni k práci a neberou sociální dávky jako samozřejmost. V Česku je bohužel situace zcela odlišná. Systém je pasivní a ke skutečnému hledání práce příliš nemotivuje. Mnoho lidí pobírá dávky dlouhodobě, aniž by projevovali snahu znovu pracovat. Nezřídkakdy se lidem pracovat prostě nevyplatí. Sice by možná vydělali o malinko více, ale za cenu celých dní strávených v práci. Více se vyplatí dávka a nějaká ta černá fuška. Kdežto kdyby příjemce dávky musel dny povinně trávit rekvalifikacemi, kurzy, nebo nějakou formou veřejné výpomoci, nezbýval by čas na bokové kšeftíky a priority by se rázem změnily.
Nelze ale jen slepě zavést pravidla a očekávat, že se jako zázrakem vše změní. Je třeba také důsledně kontrolovat a vymáhat jejich dodržování. Je třeba investovat do lepších kontrolních mechanismů a zpřísnit tresty pro ty, kteří systém zneužívají. Také nelze lidi jenom tak hodit do vody a očekávat, že budou plavat. Takto běžní lidé opravdu nefungují. Měl by se totálně změnit náhled na podporu lidí v jejich snaze o znovunalezení práce. Jedná se o různá školení a rekvalifikační kurzy, ale ne o nabídku, nýbrž o povinnost. Úředníci by měli aktivně lidem s těmito záležitostmi pomáhat a lidé by měli naopak mít povinnost je absolvovat. A to pod pohrůžkou odebrání veškerých dávek. Samozřejmě netvrdím, že bychom měli každému ihned po ztrátě zaměstnání dát do ruky koště a vyhnat jej do ulic. Ani Norové k této formě nesahají příliš často, ale proč by člověk, který je doma, pobírá dávky a má tedy spoustu volného času, nemohl občas pomoci tam, kde je to potřeba.
Zavedení opravdu funkčního a dobře mířeného systému opatření by mohlo vést k tomu, že se sociální dávky stanou opravdu jen dočasnou pomocí v nouzi a ne trvalým způsobem obživy. Lidé by byli motivováni k práci a k aktivnímu zapojení do společnosti, místo aby jen ždímali sociální systém. Současná sociální reforma je pouze prvním krokem, který je třeba v této oblasti učinit, ale každopádně se jedná o krok správným směrem. Já osobně bych se vůbec nebál zavedení povinných veřejně prospěšných prací pro všechny dlouhodobě nezaměstnané jedince. Ne jako trest, ale z důvodu toho, že lze ve prospěch všech využít jejich volný čas, protože příjmy takovým lidem plynou ze sociálního systému, do kterého všichni pracující přispívají. Samozřejmě mám na mysli pouze ty, kteří pracovat mohou, ale z nějakého důvodu evidentně nechtějí, ne lidi, kteří nepracují například z důvodu zdravotního hendikepu a podobně.
Lidé, kteří žijí jen z dávek, nejsou pro společnost absolutně žádným přínosem a skutečně je motivovat k tomu, aby se vrátili do práce, by bylo mimo jiné i velkým přínosem pro český rozpočet. Namísto vyplácení zbytečných dávek lidem, kterým se pracovat nevyplatí nebo nechce, by tito lidé svojí prací začali do státního rozpočtu přispívat. V Norsku tento systém celkem slušně funguje a Norsko je jednou z nejbohatších zemí Evropy. Je to země, kde lidé pravidla prostě respektují. Možná by bylo na čase se místo vymýšlení nesmyslů začít inspirovat tam, kde už konkrétní věc funguje, a prostě to udělat stejně.
Zdroje:
