Článek
Poslední dobou, a vlastně ne jen poslední dobou, mám dojem, že kam se podívám, tam najdu lidi, jak si stěžují na přímo nelidské podmínky, které musejí snášet čeští důchodci. Ze všech titulků a nářků to vypadá, že každý Čech překročením důchodového věku vstupuje do hry o přežití. Vyhledala jsem si tedy průměrné české důchody, které byly v roce 2024 u mužů skoro 22 tisíc korun a u žen o asi dva a půl tisíce méně. Samozřejmě, příjmům v produktivním věku se důchody rovnat nemohou, jenomže v důchodu odpadá také mnoho výdajů. Například už lidé dávno neživí své děti, nefinancují jejich ošacení a nepodporují je při studiu. I když člověk jde do práce, má s tím výdaje. Například oběd. Většina zaměstnaných lidí jde prostě v poledne „na meníčko“ do restaurace. Cestou z práce třeba na kafe s kolegyní nebo kolegou. A podobných výdajů je více.
Naši mě nechali nahlédnout do jejich financí
Nedalo mi to a řekla jsem si, že si ta čísla ověřím u skutečných lidí, kteří důchodový život aktuálně žijí. Zašla jsem tedy za babičkou a dědou, myšleno za svými rodiči, ale dnes už jim nikdo jinak než babi a dědo neřekne. Na rovinu jsem se jich zeptala, jestli je situace českých důchodců tak neutěšená, jak se stále dozvídám. Uvařili jsme kafe, babička připravila podklady a dali jsme se do počítání.
Naši nikdy rozhazovační nebyli a vždy mysleli na budoucnost
Pojďme se na to tedy podívat. Babiččin měsíční důchod činí přibližně 19.400 korun, ten dědův je o malinko vyšší. Děda pobírá cca 19.800 Kč. Dohromady jejich důchody tedy dělají 39.200 korun. Babička s dědou bydlí ve vlastním bytě, který po nikom nezdědili, ale během svého produktivního života jej prostě splatili. Náklady na bydlení mých rodičů dělají přibližně 6.100 korun za měsíc. Do této částky počítáme všechny energie, fond oprav v domě i ostatní služby jako je svoz odpadu, úklid a osvětlení společných prostor bytového domu.
Detailní záznamy
A protože je babička známý cifršpión, z jejího detailního finančního deníku nebyl problém dát dohromady i běžné měsíční výdaje, které vypadají následovně. Domácnost, to znamená jídlo, čisticí prostředky a cokoliv, co je doma potřeba včetně léků vychází na cca 12.000, dále je to benzín do jejich auta za asi 2000 korun měsíčně a jeho údržba, kterou nám děda vyčíslil asi na 1500 korun měsíčně. Také platí internet, televizi a dva mobilní tarify celkem za 1400 Kč. I babi a děda si občas koupí nějaké to oblečení a počítají na tuto položku dohromady nějakých 5.000 Kč měsíčně.
Celkové náklady babičky a dědy tedy vycházejí na asi 28.000 korun. Když tuto částku odečtu od jejich příjmů, které činí 39.200, mohu dvakrát podtrhnout číslo 11.200 korun. To je suma peněz, která by jim každý měsíc zbývala na cokoliv. Na kafe, na výlet, na nečekané výdaje. To rozhodně není málo a v žádném případě nemůže být řeč o nějakém nedůstojném živoření.
Záměrně jsem ale výše použila kondicionál, protože v případě mých rodičů to není vše. Moji rodiče totiž na svůj důchod mysleli už v dobách, kdy jsem já byla dítě. Bylo jim okolo čtyřicítky, když pořídili ještě jeden byt. Vzali si na něj hypotéku a dnes je také kompletně splacený, stejně jako byt, ve kterém žijí. Dvoupokojový byt, který pronajímají, jim generuje měsíční příjem dalších asi 19.000 korun, z nichž babička důsledně každý měsíc odkládá 5.000 na nenadálé události.
Naši byli vždy o krok dále
Když tedy k jejich i bez dalšího bytu kladné bilanci připočteme příjmy z pronájmu, od kterých odečteme 5.000, které babička nedá z ruky, máme rázem každý měsíc disponibilních 25.200 korun. Ruku na srdce. Kdo z nás má měsíčně nadbytečných 25.200 korun na cokoliv? Já ne. Někdo může namítat, kde brali peníze na placení dvou hypoték? Je to prosté, oni platili vlastně v plné výši jen jednu, a sice za byt, kde jsme bydleli. Tu druhou hypotéku platili nájemníci, kteří v bytě vždy byli. Ano, vždy byl nájem malinko nižší než hypotéka a naši tedy pár tisícovek měsíčně dopláceli ze svého, ale teď jsou vítězové, a kdyby chtěli, mohou každý měsíc klidně jet na dovolenou.
Uvědomuji si, že finanční analýza mých rodičů se vůbec nemusí shodovat s analýzou někoho jiného. Chápu, že někdo má podprůměrný důchod, ale výše důchodu se prostě počítá z výše mzdy a odpracovaných let. Také vím, že pokud někdo platí drahý podnájem, je to malér. Ale opět. Takový člověk má za sebou celý svůj produktivní život, během kterého určitě šlo alespoň pořídit vlastní bydlení. Někde přece bydlet musel a musel tam platit podnájem. Hypotéka by byla jen o něco vyšší. Důvodem může být to, že na hypotéku nikdy nedosáhl, protože se pohyboval v šedé ekonomice mimo systém. Potom ale také od systému nemůže moc očekávat. A pokud se o tom člověku prostě jen nechtělo přemýšlet, tak důsledky svého jednání nemůže házet na někoho jiného a nadávat na systém.
Pokud někdo ne důchod celý život ani nepomyslel, je přece jasné, že se bude mít hůř než ten, kdo byl zodpovědný celý život
Na babičce s dědou vidím, že to jde. Jsou živým příkladem toho, že důchod nutně nemusí být o tření bídy s nouzí a ani nemusí člověk pořizovat druhý byt jako naši. Jde to i bez něj, jen to vyžaduje trochu zodpovědnosti už během produktivních let svého života.
důsledně vedené účetnictví mých rodičů
