Článek
Týrání zvířat je i v dnešní vyspělé společnosti bohužel stále aktuální problém, který je bohužel vnímán spíše okrajově. Ačkoliv se stále objevují nové a nové případy brutálního zacházení se zvířaty, jejich pachatelé odcházejí buď se symbolickými, nebo žádnými tresty. Když čteme o jednotlivých případech nebo sledujeme televizní reportáže, derou se nám slzy do očí a je proto naprosto nepochopitelné, jak mohou takto krutí a zlí lidé zůstat prakticky nepotrestáni.
Současná legislativa v České republice definuje týrání zvířat jako surový či trýznivý způsob zacházení, který zvířeti způsobuje zbytečné utrpení. Pachatelům dokonce hrozí odnětí svobody až na několik let. Reálná praxe je ale často úplně jiná. Zrůdy, které vědomě a pro své potěšení utýrají zvíře k smrti, většinou odcházejí od soudu s pokutou, maximálně s podmínkou. Společnost by si měla položit otázku, co je to za lidi a jestli takoví jedinci jsou v naší společnosti vítáni. A s tímto vědomím by měli rozhodovat i soudci a nenechat tyto bezcitné agresory dál volně běhat mezi námi.
Hrozným případem je kauza, kdy chovatelka držela v klecích desítky psů prakticky bez stravy a ve vlastních výkalech. Na následky její péče několik zvířat zemřelo obzvláště trýznivým způsobem a spousta dalších měla trvalé následky. Tato „chovatelka“ nakonec odkráčela od soudu s podmínkou. Za mě je to zvrácené.
Tresty za týrání zvířat by měly především od této ohavné činnosti odradit další potenciální agresory. Ale vzhledem k tomu, s čím pachatelé od soudů odcházejí, jsou budoucí zvířecí trýznitelé spíše více motivováni. Výsledkem samozřejmě nemůže být nic jiného, než marná snaha o vymýcení tohoto typu zločinu. V současné době sice došlo k navýšení trestních sazeb pro pachatele týrání zvířat, důležté ale bude spíše to, jaké tresty budou soudy ve skutečnosti udělovat. Ani dříve totiž horních hranic trestních sazeb příliš nevyužívaly, a to ani v opravdu otřesných případech.
Nejde ale jen o trestání viníků. Hlavní je zvířata před krutým zacházením účinně ochránit a k tomu nestačí jen zpřísnění trestů. Nutná je také prevence. Je nutné, aby se o problematice týrání zvířat více mluvilo a aby lidé neváhali s nahlášením každého případu, který týráním zavání. Každý by měl mít v sobě pevně zakořeněno, že surové zacházení s jakýmkoliv živým tvorem není v pořádku a ani na chvíli neváhat.
Je na čase, aby se Česká republika postavila k problematice týrání zvířat zodpovědně. V žádném případě netvrdím, že zvíře je to samé, co člověk, ale je to živý tvor. Je to tvor, který má svůj charakter, který cítí bolest úplně stejně jako my. Většina domácích mazlíčků pociťuje smutek, stejně jako radost. Pokud lidé chtějí zvířata chovat v domácích podmínkách, jsou povinni jim vyhovující podmínky zajistit. Zvířata si sama od sebe život v zajetí nevybrala, tento život jsme jim určili my, lidé. Domácí mazlíčci budou jistě šťastní i v bytě, ale pouze za předpokladu, že s nimi bude hezky a správně zacházeno. Zvířata se prostě nesmí stávat oběťmi lidské zvrácené touhy, která je navíc podporována nedostatečnými tresty.
Člověk je tvor inteligentní a plný emocí. Vybíjet si svoji vlastní zlost nebo frustraci na tvorech, kteří nemají žádnou šanci se bránit, je neuvěřitelně zbabělé a může se toho dopustit jen neobyčejně bezcitný člověk, který by v naší společnosti neměl mít místo. A společnost by to neměla v žádném případě tolerovat. Takovým lidem jen sotva dojde, jací vlastně jsou a jediné, co je přiměje své agresi nedat průchod, jsou odpovídající tresty. Ničemu jinému zřejmě takový člověk rozumět nebude.
Zdroje: