Článek
Jan Antonín Baťa byl muž, jehož principy, kterými kdysi dovedl na vrchol své obuvnické impérium, fungují i v 21.století. On a jeho společnost jsou ukázkou českých produktů, které uspěly v zahraničí a je historicky nejznámější tuzemský výrobce do celého světa.
Nebyl jen průmyslníkem, byl i politikem a vizionářem. Zlín, který vybudoval, se stal ukázkou československé architektury. Zanedbatelný nebyl ani sociální rozměr jeho činností. Baťovský zázrak je částí naší historie, která nás naplňuje hrdostí. V globalizovaném světě, který potírá všelidské hodnoty, je právě příklad tak velké osobnosti pro malý národ živou vodou v nejsložitějších situacích.
Jan Antonín Baťa převzal obuvnické impérium po smrti bratra Tomáše. Během několika let firmu znásobil, co do velikosti i kapitálu. Podnik rozšířil do několika dalších odvětví. Věnoval se automobilismu, filmovému průmyslu, stavebnictví, ekonomice, energetice a dalším.
Své vizionářství promítl do knihy Budujeme stát pro 40 000 000 lidí, v níž představil veřejnosti rozsáhlé hospodářské záměry. Kdo máte doma v knihovně i dnes by se dalo mnohé realizovat. Rozsah jeho myšlenek a nápadů je úžasný.
Po jeho odchodu v roce 1939 do USA do exilu, po dvou letech se usadil v Brazílii, kde vzniklo nové centrum řízení zahraniční společnosti. Byl neúnavný a neuvěřitelný. V Brazílii založil řadu průmyslových měst. Jeho odkaz překročil hranice jak Československa, tak Brazílie. V roce 1946 získal brazilské občanství a co asi málokdo ví, byl navržen na Nobelovu cenu za mír. Návrh podpořila jak OSN, jak manželka prezidenta USA, Roosevelta. Jeho skromnost a nesobectví ho vedlo k tomu, aby podpořil brazilského kandidáta.
Co bylo důležité pro podporu Čechoslováků, byla jeho hrdost na národ a vlast. Byl největším podporovatelem československého odboje a Slovenského národního povstání. Za záchranu židovských rodin, o čem se mnoho neví a nemluví, obdržel od Muzea holokaustu Yad Vashem v Izraeli uznání. Těch rodin byly stovky, rodiny byly celistvé.
Proto se nás, kteří si hluboce vážíme osobnosti Bati a jeho odkazu dotklo, že po druhé světové válce byl v nepřítomnosti odsouzen jako zrádce a kolaborant, přestože jeho podniky financovaly českosklovenskou vládu v Londýně, finančně silně podporoval obranu proti nacistům, například i koupí dvou letounů Spitfire pro pro naše letce na výcvik v Anglii. Bohužel, jeho jméno bylo očištěno až v roce 2007.
Morálka a etika byly v podnikání základními pilíři a charakteristikou jeho činnosti. Nejen v těžkých 30.letech hospodářské krize upozorňoval na to, že mravní bída ve společnosti je příčinou hospodářského úpadku. Věřil, že slušnost se musí vyplácet.
Měl dobrý vztah k lidem, měl sociální cítění. Spolupracovníků si vážil, vytvářel pro ně podmínky pro práci, podporoval jejich vzdělávání, postavil nemocnici, byty i školy, obchodní dům. Podařilo se mu vytvořit novou generaci lidí, kteří si osvojili morální principy moderního člověka.
Jeho krédo bylo: „Vzdělaností, pracovitostí, vůlí, slušností, morálkou a cílevědomostí dosáhnout cíle a úspěchu pro sebe i pro společnost“. Krásná a pravdivá slova.
A ještě na závěr jedna rada všem, citát jeho bratra Tomáše Bati: „Neříkej, že to nejde, řekni, že to neumíš“.
Jsem pyšná na našeho občana, Jana Antonína Baťu. Nemáme v naší historii mnoho lidí, jako on. Proto si zaslouží alespoň vzpomínku při příležitosti jeho úmrtí.
Zdroj informací: Právo, Aleš Fuksa: Baťova poslední myšlenka patřila pravdě. 23.8.2025
Josef Banáš: Jsem Baťa, dokážu to.
J. A. Baťa: Budujeme stát pro 40 000 000lidí
Obrázek: Pixabay, photoAlbert
