Článek
Dětské domovy pro děti do věku tří let byly pro EU trnem v oku. V roce 2021 již byla připravena novelizace zákona týkající se péče o opuštěné děti do tří let a od roku 2022 byl nový zákon v platnosti. Tedy čas několik let hledat řešení. Bylo MPSV úspěšné? Vyřešilo situaci ve prospěch dětí z kojeneckých ústavů?
Dlužno říci, že tyto ústavy plnily svou roli starat se o opuštěné, často i fyzicky či duševně postižené děti především díky odbornému zdravotnickému personálu. Je pravdou, že sestra měla na starosti i více, než 5 dětí a v rámci dlouhodobé péče tohoto typu mohlo docházet k obávané deprivaci. Děti po dovršení tří let, případně později, opouštěly tyto ústavy a byly často přesunuty do dětských domovů pro starší děti a mládež. V podstatě nepoznaly rodinnou výchovu. A právě i z těchto dětí se rekrutují ty, které dnes nejsou schopny se postarat o vlastní děti, jež do těchto dní zachraňovaly právě kojenecké ústavy.
Některé z dětí končících kojeňáků byly umístěny do pěstounské péče, jiné, vzhledem k věku do dětských domovů a děti s „diagnózou“ zůstaly v péči zdravotníků, což je vzhledem k potřebě odborné péče jedině vhodné řešení.
Informace, že 40% těchto dětí bylo umístěno zpět právě do toho prostředí, odkud byly odebrány pro zanedbání péče, čili zpět do nefunkčních rodin, je šokující. Náhradním rodinným prostředím rozumím umístění dětí v rámci původní nefunkční rodiny příbuznými. Co se změnilo v rodinách, které nejsou schopny ani ochotny se o své děti postarat? Tak najednou k 1. 1. 2025? Ano, budeme více finančně podporovat rodiče těchto dětí, více sociálních pracovníků a později asistentů a sociálních pedagogů, kteří nejsou pedagogy, aby se údajně rodiče naučili samozřejmostem, jako je alespoň chození do školy a starost o základní potřeby. Ředitelka odboru rodinné politiky, ochrany dětí a sociálního začleňování na rezortu práce Petra Kačírková říká: „Máme stále velký počet dětí, které jsou odebírány z rodiny. Zároveň děláme málo pro to, aby se to nedělo“. Podle Kačírkové by se měl navýšit počet programů zaměřených na kompetence rodičů. „Aby rodiče věděli, že dítě má chodit pravidelně do školy, má dostávat svačinu atd.“ Paní Kačírková, to se děje desítky let, kdo nechce, ten to nedělá, protože „stát se postará“. Proto tyto děti také zachraňovaly kojenecké ústavy. Tyto rodiny nezajistí, že dítě se bude zdárně vyvíjet a osvědčí se také jako budoucí rodič. Žádné peníze, které spíše zneužívají a pomoc sociálních pracovníků tomu nepomůže. To by museli každé ráno mazat chleba sociální pracovníci a potom děti do školy odvést. Ne. To nefunguje a všichni to víme. Přestaňme suplovat práci rodičů. Dejte dětem šanci na dobrý život v dobrých rodinách díky adopci. Zabraňte toxickým kontaktům biologických rodičů. Vzorem může být Norsko, které jsme v minulosti tolik kritizovali za nekompromisní přístup při odebrání dětí. Oni výsledky mají, děti jdou k adopci rychle, do rodin, které zajistí výchovu až do jejich plnoletosti pod dohledem sociálních pracovníků. Neriskují návrat do původních rodin způsobem: pokus, omyl.
Jedině tam, kde nemožnost pečovat o dítě je důvodem problém bydlení, tady bych se přimlouvala za zajištění bydlení pro matku v azylovém domě, kde je vše potřebné k životu s tím, že je zajištěn dohled a pomoc při hledání práce a později pomoc s hledáním bytu, pokud matka prokáže úsilí o samostatnost a schopnost pracovat, starat se a vychovávat dítě. Tady by měl stát zajistit pomoc. Nerozhazovat plošně miliardy a nezatěžovat armádu sociálních pracovníků. V tomto prostředí nemůže z nezralého jedince vyrůst nic jiného, než co vidí v rámci rodiny a okolí. Zázraky se dějí jen výjimečně.
Pěstouni tam, kde zájemců o adopci je málo. Problémem zůstávají vícečetné rodiny, kdy matky rodí, nestarají se a dětí je více. Nelze trhat rodinu, ale zajistit novou pěstounskou dvojici, která bude vychovávat pouze jednu skupinu dětí jedné matky. U pěstounů jsou finance vynaloženy účelně, pěstounům přidat. Děti postižené jsou umístitelné do rodin k adopci obtížně. Tady zřejmě zůstane ústavní péče, jen zařízení bude mít jiný název.
Závěrem: nedovolit ničit život těm, kteří si nevyberou, komu se narodí. Jen časné odebrání a časná adopce může pomoci. Práva dětí jsou nad právy jejich rodičů. Tím právem je šance na dobrý život. Peníze pomohou jen neodpovědným ploditelům. Ze strany úřadu je jiné řešení jen rozhazování peněz daňových poplatníků s předvídatelným výsledkem.
Informace: Marie Kuželová, „O děti z kojeňáků bude postaráno“, Právo, 31. 12.2024
Foto: Petr Štika
