Článek
Vyhraje prezidentské volby ve Francii pravicově orientovaná Marine Le Pen, případně současný šéf její strany Národní sdružení (RN) Jordan Bardella, nebo Macronův premiér Edouard Phillippe zastupující macronovský liberální střed či zvítězí krajní levice, Nepodrobená Francie (LFI) zastoupená Jeanem-Luc Mélenchonem?
Francii vládne nálada konce režimu, zažívá rozvrat politický, ekonomický i morální. Je zmítaná politickými boji díky nenasytným a chamtivým korporacím, což souvisí s masovou migrací, jejímž důsledkem je sílící ideologie lidskoprávního rasismu.
Francie je politicky rozdělena do tří srovnatelně velkých a vnitřně rozrůzněných bloků vedených Macronem, Le Penovou a Mélenchonem. Liberální křídlo se upíná k Macronovi, socialisté a řekla bych krajně levicoví voliči k Mélenchonovi a republikáni, pravice, k Le Penové.
Zatímco rétorika liberálů a krajní pravice je známa, všímejme si především Mélenchona, který se pokoušel o post prezidenta opakovaně, ale v současné Francii má naději. Jeho představy o vysokých daních a znárodňování běžné Francouze děsí, svým neméně radikálním progresivismem (migrace, Green Deal, LGBT, prefencencí Francouzů neevropského původu) si získává vlivnou podporu kulturních elit a části médií. Mélenchonisté se zásadně vymezují vůči Macronovi, jako představiteli velkokapitálu, ale ještě více se vymezují proti Le Penové, kterou bez obalu nazývají fašistkou.
Nesvatá aliance korporátních zájmů a tlak na další přísun pracovní síly ze zahraničí zprava a lidskoprávní ideologie zleva ovládla francouzský stát. S mizením tradičního rasismu se paradoxně stupňuje antirasistické a antikoloniální tažení. Vládnoucí progresivistická ideologie šíří lži o rasismu bílých Francouzů (argument se opírá o lživou tezi, že bílí jsou nutně rasisté a rasismus je výlučně problémem bílých), což nahrává volání po dekolonizaci Francie. To v praxi znamená zmenšovat bílý vliv, zejména dosazováním příslušníků jiných ras do mocenských pozic. Pseudoantirasismus ukazuje, jak nebezpečná je současná podoba antirasismu, která vzkvétá mezi aktivisty a akademiky a která postupně vstupuje do politiky.
Tyto vlivy ve Francii sílí a extrémně levicový Mélenchon, který sní o kreolské Francii tak může se silnou podporou voličů rekrutujících se z řad migrantů v prezidentských volbách v příštím roce slavit.
