Článek
Školní jídelny se podílejí na výchově strávníků, je tedy dobře někde začít, nabízet nejen zdravou, ale i složením vyvážené, chuťově a vzhledově přitažlivé jídlo. Státní zdravotní ústav mění po 30 letech výhlášku, nová slibuje více ryb, luštěnin. Omezí se tuky, cukry, sůl i maso. Z jídelníčku se vyřadí palmový a kokosový olej. To vše je v pořádku, otázkou je, pokud je slibováno i více zeleniny a ovoce, jestli nedojde ke zdražení ve školních jídelnách.
Odborníci na stravování dětí apelují na rodiče, aby šli dětem příkladem, protože návyky se formují v dětském věku. 54% dospělých je nad hranicí normální hmotnosti, 17% je obézních. Jen se obávám, jestli doporučení, zařadit více čerstvého ovoce a zejména zeleniny přichází ve vhodnou dobu. "Kdo už na to má"? Zelenina a ovoce patří k nejdražším položkám nákupu a pokud by rodiče ke svačině přidali jablko a papriku denně dvěma dětem při současných nehorázných cenách, mnohým rodinám to může nabourat rozpočet. Na druhé straně je problém u některých rodičů vůbec svačinku nachystat a řeší to penězi na zakoupení jídla po cestě nebo v automatu ve škole.
Automaty na nápoje a cukrovinky či jídlo ve školách. To je další velký problém, který je třeba řešit komplexně.Ten, kdo povoluje automaty by měl více spolupracovat a jeho rozhodnutí by měla být v souladu se současným trendem. Jinde ve světě reguluje povolování automatů, ale hlavně předmět prodeje legislativa. Junk food, je vysoce kalorické jídlo s vyšším obsahem tuku, soli, příp. cukru a není schvalováno. Dobře finančně situované děti nakupují chipsy a kávu, coca-colu a další slazené nápoje, cukrovinky, bagety. Tato nabídka by měla být revidována především ve školách, pokud skutečně chtějí zdravé stravování ve školách nastartovat a být důslední. Jinak je snaha všech zúčastněných marná. Co se týče nápojů, měli by cenotvorci snížit ceny vody a minerálek oproti slazeným nápojům. Situace je hodná kritiky a vláda by se tím měla zabývat.
A problémem, který půjde jen obtížně ovlivnit a sladit tak snahy o nastartování zdravého životního stylu a především stravování, je reklama. S krátkými přestávkami mezi jiným obsahem jedou v TV reklamy cílené především na mladé spotřebitele a děti. Chipsy, chipsy, čokoláda a slazené nápoje.
Dostatek pohybu. Může pomoci škola nabídkou sportovních aktivit, ale ani školy nemají dostatek financí na plnou úhradu nákladů. A pokud mají děti možnost a chuť sportovat v osobním volnu, je to možné jen pro dobře situované rodiče. Sport je drahý a ne každá rodina může tyto aktivity dětem dopřát. Stačí se podívat na výbavu, ceny sportovní obuvi. Napadá mne opět Paroubkova hláška: "Kdo už na to má"? Ministr školství by měl lobovat za sport pro všechny školní děti zdarma. Možná, kdyby vláda z rozpočtu méně investovala do politických neziskovek, zbude na sport pro děti včetně půjčovny vybavení.
A také proto tvrdím, že zdravé stravování a tlak na zdravý životní styl bude problémem, pokud nebude koordinován se všemi, kteří participují.
