Článek
Ve vládě nereprezentoval „zelenou“ politiku jen premiér, ale i ministr životního prostředí. Pokud pomineme krátké angažmá Marie Hubáčkové, která rezignovala na tento post po několika měsících, profiluje se zde Petr Hladík. Takový český Franz Timmermans.
Jakmile se provalilo, jak moc zdraží životy systém povolenek ETS2, jeho zavedení Petr Fiala „odvážně“ odložil na období po parlamentních volbách. Tím zanechal současné vládě pořádného kostlivce ve skříni.
V čem také bývalá vláda pochybila, bylo rozhodnutí o ukončení těžby uhlí do roku 2033, přestože do té doby nebudeme mít odpovídající náhradu za odstavené uhelné zdroje, protože zahájení nových jaderných bloků se předpokládá nejdříve na rok 2036. Tedy až 3 roky poté, co vyrobíme poslední kWh z uhlí.
Neúspěšní byli ve snaze zvrátit rozhodnutí EU o zákazu prodeje nových vozů se spalovacími motory po roce 2035. To, že spolu s Německem dojednali výjimku pro vozidla spalující „uhlíkově neutrální“ syntetická paliva (e-paliva), nic nepomůže, pokud náklady na jejich výrobu, při které se používá třeba „zelený“ vodík jsou tak vysoké, že překonají cenu benzínu a nafty násobně.
O snaze bývalého ministra životního prostředí prosadit větrníky za „jakoukoli“ cenu nebo změnit odpadové hospodářství: zálohovací systém na plastové láhve a plechovky, o tom raději nehovořit.
A přitom měl Petr Fiala takovou naději stát se oporou bruselské elity v jejím úsilí za „zelenou“ tranformaci EU. Bohužel, kroky, které stihl učinit, znamenají zvýšení nákladů a problémy v hospodářství, které zůstaly nové vládě jako zelení kostlivci ve skříni.
