Článek
Dubnové počasí je vrtkavé. Některé dny jsou však už příjemně slunečné s teplotami až nadprůměrnými. To je něco pro zahrádkáře a všechny ty, kteří se rádi vrtají jak krtci ve voňavé hlíně. Kypří záhony, ošetřují keře a stromy, připravují nové sazenice. Někteří dokonce vyzdobí své latifundie plastovými trpaslíky, zvířátky či jinými kýčovitými nádherami. Kolemjdoucí pak jen žasnou.
Já jsem také žasla.
Při jedné ze svých procházek historickým centrem Znojma se na kamenné zdi zahrádky, přímo naproti kostelu svatého Mikuláše, bělal anděl.
Padlý anděl.
Rozšafný chlapík s mohutnými křídly (dle genitálií chlapeček, ač anděl je bytost bezpohlavní) s pleší a mocným vousem trošku evokující Lenina. Žoviálně usazen na zídce hledí zasněně směrem k pivovaru. Inu, proti gustu žádný dišputát…
Anděl byl celý oděn jen do své běloskvoucí nahoty. Zřejmě oznamuje přicházející teplé dny. Pozornému zraku kolemjdoucích však neunikne pohled na jeho chodidla v teplých fuseklích. To může znamenat jediné. Určitě si ještě užijeme přízemní mrazíky. Teplé oblečení si tak nechte určitě v rezervě.
Jeden anděl totiž jaro ještě nedělá!
