Článek
Jídlo je jako poezie. Plné krásy, vůní, chutí a všech smyslů. Jídlo a poezie patří k sobě. Od dětství mě rodiče vedli ke kreativitě, knihám a tvoření. A taky k lásce k jídlu. Vařit jsem se naučila pozorováním maminky a babičky. Koukala jsem na ně, když vařily. Zajímala jsem se o postupy, druhy koření a ochutnávala. Obě lásky mi zůstaly. Poezie a jídlo. Básničky píšu téměř čtyřicet let. Je to můj způsob, jak ze sebe dostat emoce, něco sdělit světu, pobavit kamarády, dělat radost sobě i druhým. Podobně to mám i s jídlem. Ráda jím i vařím. Mám ráda kvalitní suroviny, jednoduché a zajímavé recepty. Ráda poznávám cizí kuchyně. Nebojím se ochutnat třeba šneky nebo hmyz. Často vařím pro své blízké, dělá mi radost, že jim chutná. Jídlo je príma.
Jím ráda a je to na mně vidět
Poezii z bistra
nemohu nenávidět
gurmánské orgie
za zvuku fujary
rozepnu knoflík u kalhot
mé břicho letí do dáli
