Amerika - „Ve své názory věříme“

Tento raný důraz na osobní preference je charakteristický pro americkou kulturu, což ostře kontrastuje s kulturami, kde se názory dětí obvykle považují za méně podstatné. V Česku například není běžné, aby byly malé děti neustále dotazovány na jejich osobní názory, což je považováno spíše za doménu dospělých nebo alespoň starších dětí. S růstem však tato americká kulturní vlastnost nejen přetrvává, ale ještě zesiluje a vtiskává se do vzdělávání, médií i politiky. Svoboda projevu je základem demokracie, ale moderní americká posedlost názory se stala dvousečným mečem, přispívajícím jak k posílení jednotlivců, tak k rozdělení společnosti.

Historicky je americká identita postavena na hodnotě individualismu. Francouzský diplomat Alexis de Tocqueville si už v 19. století v knize Demokracie v Americe (1835) všiml, že Američané kladou důraz na osobní svobodu a sebevyjádření. Zatímco v mnoha kulturách často převažuje kolektivní názor nad individuálním, v Americe se vytváří prostředí, kde je každý povzbuzován, ne-li dokonce vyžadován, aby měl vlastní pohled. Dnes se tato hodnota odráží nejen na sociálních sítích, které jsou plné osobních názorů, ale i v obrovském průmyslu zaměřeném na průzkumy veřejného mínění.

Vyrůstat ve Spojených státech znamená být neustále vybízen k vyjádření vlastního názoru – i na věci, o kterých dítě často nemá dostatek znalostí nebo zkušeností. Psycholožka Jean Twenge ve své knize Generation Me (Generace Já, 2006) píše, jak důraz na sebevyjádření vedl u mladších generací k vyššímu sebevědomí, ale také k neochotě přiznat význam pohledům ostatních. Tento důraz na názor může vytvořit dojem, že názor představuje nejvyšší pravdu, a v dítěti vzniká pocit, že jeho pohledy ho definují. V dospělosti pak lidé často považují názory, které si vytvořili, za neoddělitelnou součást své identity, a to i přesto, že jejich pohledy se mohou měnit (Twenge, 2006).

Jak Američané dospívají, význam názoru je nadále provází. Ve vzdělávacím prostředí jsou studenti povzbuzováni k analýze a diskusi. Kritická diskuze je důležitá, ale obrovské množství subjektivních pohledů – od debat ve třídách až po univerzitní průzkumy – formuje nejen názory, ale i ekonomiku. Firmy stále častěji spoléhají na názory spotřebitelů, ať už prostřednictvím focus group nebo online recenzí, aby určily trendy a uváděly nové produkty na trh. Názor se stal komoditou s měřitelnou a vysoce žádanou hodnotou.

Ovšem všudypřítomnost názorů v akademii a marketingu může podpořit společnost, která zaměňuje víru za znalost. Fakta a názory jsou často prezentovány vedle sebe, přičemž jen málokdo je povzbuzován k tomu, aby zkoumal, co je co. Koncept „suverenity spotřebitele“ je úzce propojen s daty řízenými názory, ale co se stane, když se všechny názory roztříští? Vzniká trh a společnost, kde dominují a prosperují okrajové pohledy, což vytváří ozvěnové komory posilující kognitivní zkreslení, namísto aby podporovaly širší pochopení. Taková prostředí často nahrávají zkreslením, jako je „backfire efekt“ (efekt zpětného výstřelu či „vytrvalost víry“) – tendence posilovat své původní názory při konfrontaci s protichůdnými informacemi, či „anchoring bias“ (ukotvující zkreslení), kdy se lidé fixují na své první názory a těžko je mění, i když jsou vystaveni přesvědčivým důkazům.

Kulturní očekávání, že každý by měl mít názor, může vést k jejich zkostnatění. Politické a sociální rozdíly se v Americe v posledních letech prohloubily, částečně kvůli zatvrzelosti individuálních postojů. Změna názoru je často vnímána s podezřením. Politik či veřejná osoba, která svůj pohled změní, bývá obviňována z nedůvěryhodnosti, jako by věrnost zastaralému názoru byla ctností. Tento postoj má společenské důsledky, zejména v politickém diskurzu, kde se lidé stále více uzavírají do ideologických bublin.

Podle výzkumů Carnegie Endowment for International Peace a Pew Research Center se afektivní polarizace v USA zvyšuje již desítky let, kdy Američané stále více projevují silné nepřátelství vůči členům opačné politické strany.

Navzdory stigmatizaci spojené se změnou názoru je tato svoboda základním kamenem intelektuálního a osobního růstu. Ve společnosti, která si cení inovací a přizpůsobivosti, by měla být schopnost zpochybňovat a vyvíjet své názory oslavována, nikoli odsuzována. Je stejně důležité chápat, že naše názory nedefinují naši identitu; jsou to myšlenky, které se mohou a měly by se v průběhu času vyvíjet. Uvědomění si, že naše názory nejsou lepší než názory ostatních, bez ohledu na jejich odlišnost, podporuje pokoru. Demokracie je totiž posílena nejen svobodou vyjadřovat své názory, ale také respektem, který projevujeme pohledům druhých tím, že jim nasloucháme, i když s nimi nesouhlasíme.