Článek
Letos je to jaro nějaké divné, chtělo by to už pohodičku, teplo, pivo, zapomenout na všechny starosti a povinnosti. Prostě, ať už je hezky, nebo zhebnu. Bože, tak dělej něco, už potřebuju relax!
A sotva, co domyslíte tuto spásnou modlitbu v sobě samém, rozlítnou se dveře a chlap mi přijde oznámit, že jedeme na vodu…
Jako s kým? Jako kam? Jako kdy? Jako co si obleču? Proooč, bože, proč? To si zas nemáš z koho dělat srandu? Viděl jsi mě někdy pádlovat? Ne, vařečka v hrnci se nepočítá. Ale víš ty co? Jelikož jede tak super parta lidí, tak já to dám, protože vím na milión procent, že bude sranda.
Vyzbrojena optimismem, že je potřeba se na to dívat z té míň černější stránky, co vypadá v dobré víře až skoro růžová, vcházím do té nejvíc největší prodejny sportovního vybavení co znám. Už před vchodem si všímám, že mi narostl biceps i triceps a všechny jiné cepsy, o kterých jsem doposud neměla ani páru, protože já jedu na vodu, a to znamená, že jsem sportovec a ke všemu v podstatě dobrovolný. Už první ofuk z klimatizace při vstupu do dveří mi sebral všechny negativní myšlenky, jako sorry, ale kolik je tu na kde co krámů, to s tím vším musí jít levnou zadní. A jestli se hecnu, tak jsem jasná Štěpánka Hilgertová.
V první řadě je potřeba vybavit dítě. Ano, jede taky. A jelikož naposled jsem ve spacáku spala na bečce před 20 lety někde v křoví, spacák navíc jaksi nemám.
No paráda a jde se na výbavu pro maminku. Nehodlám tam exnout škaredá a neupravená. Takže potřebuju určitě tuto tenisovou sukni, anorak a legíny, co vám vrátí povolené břišní svaly zpátky na místo, kde byly naposled v krásných 18 letech.
Mezi regálama se prochází místní Bear Grylls, občasný zaměstnanec, odborník na repelenty, gumáky a síťky proti hmyzu, co spal už dvakrát v lese a jednou nedopatřením na lavičce v parku. Ten, co umí otevřít pivo o šutr, podle Severky pozná sever, a když si u ohně počkáte na správnou hodnotu promile, začne zcela ukázkově vyslovovat písmeno R, až tak dobře, že by za to od logopedky v době svého dětství dostal do deníčku samolepku Sandokana. Kašlu na tebe chlape, ty nemáš o potřebách ženy na vodě ani ponětí, potřebuju příruční batoh na šminky, voděodolné, mě nenachytáš, už teď mám zbystřené smysly, protože já jedu na vodu.
Prodal by mi krosnu, 3 lana, horolezecký sedák a vysílačku. Na to nemám nervy.
Můj chlap si vybral čelovku o síle asi miliardy lumenů, teda aspoň to říkal, protože při slovech „Hele, co mám!“, jsem udělala hele a 5 minut jsem neviděla, kde jsem a co kupuju. Moc hezká.
To je tak krásný pocit, mít nakoupeno a ta příroda, to bude nádhera. Vodička, pohodička, děcko si vyhraje s ostatními. Moc se těším.
Ještě nakoupit jídlo, kvadrilion špekáčků, nějakou SOS konzervu, ať rodina vidí, jak dobře vařím a jedem.
To si jako dělají srandu, co to je za konzervy? Mišmaš, katastrofa… žlučníkový záchvat v plechu? No dobře, bude to výjimka výjimek, budeme tomu říkat zážitek.
Alkohol prý musí být, to je prý povinnost. Každý, kdo co má rád a kolik toho snese a unese. No, já jako absolutní negramot, kdy mě rozloží na atomy 3 decky vína, to budu mít v pohodě, cucnu si něčeho a stačí, míchat to nebudu, v žádném případě, už jsem dospělá a vím co a jak. Tak určitěěě.
Před zrcadlem si nacvičím progresivně agresivní postoj, jakože né, fakt dík, já si tady cucám to svoje, to mi stačí. A protože ty všechny dobré duše z vody znám, vím, že to bude úkol nelehký, při zvládnutí hodný závěrečného ocenění, možná až metálu na hruď, že jsem to dokázala.
Přátelé, teď vám dám jednu cennou radu. Při balení oblečení pro dítě vůbec nepřemýšlejte, co vzít, sbalte všechno, co má, i oteplovačky, punčocháče, všechno. Ony jsou totiž na vodě kačenky, v podstatě vás vítají už na základně a než vyjedete, budete tak osmkrát lovit dítě z vody. Kačenka je roztomilá, má hlad a utíká a vaše dítě s chlebem v ruce za ní.
Nevím proč, při každém nervovém kolapsu, kdy vytahuju dítě z vody nebo bahna za mnou, stojí jedna z dobrých duší s PETkou v ruce, ve které se skrývá neodborně namíchaný drink v poměru 1:1 a se slovy Na, dej si, ochutnávám rozmanitost všeho, co kdo snese a unese.
Bude to krásný výlet.
Instrukce k řízení lodi. Dívej, je to primitivní, ty pádluješ vlevo, chlap vpravo, tím pádem jedete rovně a on to koriguje pádlem nakláněním na jednu nebo druhou stranu, takže pohoda jazz, jedeme v klidu 30 km.
Můžete mi říct, kdo ten krám vymyslel? Dělá si to, co chce. To jako táhneme traverzu za sebou nebo co? To je dřina neskutečná. Po prvních 100 metrech jsem spálila všechny alkoholové ochutnávky, jídlo předchozích dnů a přišla řada na špeky.
V podstatě nechápu zákaz pití alkoholu na vodě, protože k tomu, aby se člověk opil by musel jenom sedět a nic nedělat. A to nejde, to je bez šance. Pokud voda stojí, stojí i loď a rozhýbat ji je opravdová dřina.
A ještě větší dřina je, když voda teče, teče rychle, v podstatě je to sešup, ale tam kam vy nechceteeee…do spadlého stromu ve voděěě…toč tooo…paaadluj… zabeeeer…aaaaa šutr…do levaaa…mami, už tam budem? … Teď ne lásko, seď..aaaa…jez, to jako…neeee, musíme tady ke kraji, tady je nájezd…mami? …
Natoč to…aaa… držte se!
Po překonání prvního jezu máte radost, že jste to zvládli. V podstatě něco jako u porodu, kdy jste neuvěřitelný borec, ale cítíte v kostech, že to nebylo naposled a naivně si myslíte, že podruhé to bude lepší.
V momentě, kdy vám klesne adrenalin na únosnou mez, zjišťujete, co se stalo po dobu nepřítomnosti vašeho vědomí nad tělem, jakože teď nevím, to už je inkontinence, nebo jsme nabrali vodu? No, tak to by mi musela prasknout plodová voda o obsahu 25 litrů, to bude voda z řeky. No nevadí, pojedu mokrá.
Podél vody se nachází spousta malebných odpočinkových míst, kde se z velké části nedá platit kartou. U sebe mějte zhruba 2000 korun. Myslím to s vámi opravdu dobře, mějte je. Vaše dítě bude potřebovat kdejakou dobrotu, hranolky, pití, a jelikož potřebujete nabrat fyzickou i psychickou sílu na další část cesty, nebudete mít sílu protestovat a prostě mu to koupíte, aby byl klid. Vám bude stačit pivo, které bude fungovat jako iontový nápoj, životabudič, relaxant a komunikační modulátor, který usměrňuje prožitky, volí správná slova a oddaluje pomalu se blížící rozvodové papíry na stole.
Ano, je to těžká zkouška manželství, sehranosti, komunikace, zvládání stresu, okamžité reakce a sebepoznání.
Na vodě poznáte hranice toho druhého, reakce na situace, které nečekal, nechápe a přesto je musí okamžitě vyřešit.
Poznáte svou sílu fyzickou i psychickou a možná vás překvapí milión věcí. S tím musíte počítat.
Když dojedete do cíle, první, co potřebujete, je suché oblečení a teplé ponožky, na řadu pak přichází dopití všech neodborně namíchaných drinků v pořadí zcela náhodném, tak jak se to k vám dostane. Je úplně jedno, co to je, prostě to koluje ty petflašky jedná po druhé od jednoho k druhému. Ano, je to špatně, ale je vám to úplně fuk.
V momentě, kdy stojí stan, vysvětlíte dítěti, že toto je megadobrodružství, že tady opravdu není zásuvka na tablet a že bude mít špekáček. “ Na, hrej si, tady máš tatínkovu čelovku!“ Pak musíte 5 minut počkat, protože zase nic nevidíte.
Příroda je krásná, já nechápu, kde se to vzalo, tolik rozmanitých podnětů, tak do detailu přírodou propracovaných zákonitostí. Jak voní tráva, jak šumí les, jak zurčí voda o kameny, co už tu jsou miliony let. Kolik proměn má krajina, kdy každý centimetr je jedinečný.
Stejně tak jako každý z nás.
