Článek
Ještě před pár desítkami let měl skoro každý na ruce hodinky kvůli času, který ho popoháněl, konejšivě uklidňoval, ještě seď, zatím pohoda nebo takovým fofrem vystřelil z trenek domů, z domu nebo tam kde měl už dávno být.
Kolečkem na pérko uváděl svou rukou tento stroj času, dění a svého bdění k životu, co radostně tikal, jakoby srdce bušilo. Dneska je to jako z doby ledové. Mít hodinky kvůli času. Dneska umí hodinky víc, než kdysi dělo zvané Pentium, s čtyřgigovým diskem ve výbavě, jakožto tenkrát setsakramentsky slušný stroj.
Má je i Milan, co lítá na Ibizu provětrat každé léto svou peněženku a udolat na své smyslné oči a letmý úsměv nějakou nervově zkolabovanou udržovanou třicítku. Však minule tam potkal Věrku, co oslepená hozeným prasátkem z ciferníku jeho hodinek omylem zaplatila na baru koktejl víc než by chtěla nebo spíš musela.
Posilněná drinkem z džusu s příchutí maracuji a dvojité dávky bílého rumu si vynahradila vše co šero dovolilo, aby se to jaksi revanšovalo. Za místním trhem háčkovaných mandal, opřená o vlnitý plech mu jednoznačně ukázala zač je toho loket, kdy hodinkám uštědřila nejeden rekord v podobě krevního tlaku, srdečního pulsu a kolapsu oxymetru. Však jsou ještě v záruce, tak co.
A když se ráno vstane, to už se neptáte sami sebe nebo toho druhého Jak ses vyspal ?, kdy dřív člověk očekával jeho názor nebo vlastní pocit ze spánku. Dneska řekne Podívám se a s výrazem odborníka ze spánkové kliniky vysype procenta spánku hlubokého, lehkého, REM fáze a probuzení. Až na vteřiny přesně, kdy se vrtěl, převracel a stresem pak ničil hodnoty zaznamenaného odpočinku.
A co teprve Ivoš, ten na to vyzrál takovým způsobem, že to je vlastně přísně tajné a nesmí se to sdělovat. Však komu bych to říkala, že jo.
V záchvatu krokové výzvy ho to vyšvihlo do skupiny bláznů, snad doručovatelů nebo co, s hlavním vedoucím nějakým Šmahelem z Blanska, co denně nakrokuje až 15 tisíc. To už je na hranici kde čeho.
Ivoš, jakožto před pár lety nepřekonatelný divoch, zplodil až z oka mu vypadeného syna Petříka, divocha co mu nakrokuje na hřišti takový ranec, že to Šmahela rozloží. A ono to vyšlo. Ivoš s odznakem za chrabrost z krokové výzvy, postoupil do skupiny krokových přírodních abnormalit a Petřík teď bude muset jednou týdně navštěvovat turisťák, aby si Ivoš neurval ostudu před národem.
Ano, je to tak. Hodinky řídí náš život. Sbírají kroky, nutí nás pít, aniž by došlo k upřesnění co a vyložit si to člověk pak může všelijak. A když si po práci jdeš chvilku sednout, abys popadl dech, zjistíš že jsi vlastně nic nedělal. Aktivita aktivity nebyla dost aktivní a bzučí na tebe ciferník ať se hneš. Pak vylítnuté stresové faktory rozhodí naději na kvalitní záznam do historie a nedej bože do nějaké pohybové výzvy mezi přáteli nebo soupeřivé nepřátele, záleží jak moc velký jste fanatik.
Prostě už to není co to bývalo. Už se neptáme na své pocity, ale čteme je z hodinek a doufáme, že je zapomeneme alespoň jednou nabít, aby nám zas bylo dobře na těle i na duši, alespoň jeden den.
