Článek
Pohled, který říká „sem nepatříš“
Byl páteční večer a já se vracela z brigády. Zastavila jsem se v menším supermarketu na rohu koupit si chleba, pár jogurtů a něco k večeři. Jakmile jsem vešla, všimla jsem si, že prodavačka za pokladnou na mě pohlédla zvláštním způsobem.
Měla jsem pracovní kalhoty s barvou, starou bundu, v ruce batoh. Asi jsem nevypadala jako typický zákazník po výplatě. Když jsem brala z regálu poslední věci, přišel ke mně mladý prodavač a zeptal se: „Můžu vám pomoct?“ Jenže tónem, který spíš znamenal „máte tu co dělat?“
„Slečno, tady prosím nenakupujte“
U pokladny se situace vyhrotila. Když jsem položila zboží na pás, pokladní se na mě podívala a řekla: „Máte vůbec na tohle peníze? Pokud ne, prosím, opusťte prodejnu.“ Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci. Jenže nedělala.
Zůstala jsem stát, trochu v šoku. Zrovna v tu chvíli z kanceláře vyšel starší muž v košili – asi vedoucí. Přistoupil k pokladně a už z dálky se na mě usmál. „Počkejte,“ řekl jí. „To je paní Konečná, že? Vy jste přece ta, co dělá dobrovolnici v domově seniorů, že ano?“ Přikývla jsem. Muž se obrátil k pokladní a ztichlému personálu: „Tak tahle paní nám minulý rok pomohla s charitní akcí, když jsme sbírali potraviny. Díky ní jsme vybrali přes sto kilo jídla.“
Z trapasu darovaný nákup
Najednou bylo ticho. Pokladní zrudla, prodavač se díval do země. Vedoucí se ke mně otočil a řekl: „Paní Konečná, ten nákup je dnes na nás. A přijměte, prosím, omluvu.“ Chtěla jsem protestovat, ale nedal mi šanci. Zaplatil z pokladny a položil tašku přede mě. „Děkujeme za to, co děláte,“ dodal tiše. Vyšla jsem ven s pocitem, že svět má pořád i tu lepší stránku. Ale také s vědomím, jak rychle lidé soudí podle vzhledu. Stačí mít špinavé boty nebo unavenou tvář a najednou nejste zákazník, ale někdo, koho se chtějí zbavit.
Malá lekce pro všechny
Domů jsem šla pěšky, s hlavou plnou myšlenek. Nešlo o ten nákup zdarma. Šlo o princip. O to, jak snadno se lidé dívají na ostatní skrz předsudky. Druhý den jsem se do obchodu vrátila, tentokrát v čistém oblečení a s kávou pro tu samou pokladní. „Včera jste mi připomněla, že člověk by se nikdy neměl nechat zmást tím, co vidí na první pohled,“ řekla jsem jí. Usmála se. A já měla pocit, že jsme si obě něco vzaly k srdci.
