Pawlowská celý život dobře vydělávala. Z výše svého důchodu je ale pořádně rozčarovaná

Halina Pawlowská rozhodně nepůsobí jako člověk, který by dosažením důchodového věku zavřel pracovní diář, pořídil si papuče a začal sledovat svět z pohodlí křesla. Píše knihy, moderuje, vystupuje před publikem a pořád má nové plány. Práce ji zkrátka baví a sama přiznává, že by jí život bez povinností příliš nevyhovoval. Když ale před časem přišla řeč na penzi, obvykle dobře naladěná spisovatelka už tolik důvodů k radosti neměla.

Pawlowská nikdy veřejně neřekla přesnou částku, která jí každý měsíc chodí od státu. O tom, jak na ni výsledná penze zapůsobila, ale mluvila poměrně otevřeně. Celý život podle svých slov slušně vydělávala, platila vysoké daně i všechna povinná pojištění, a právě proto ji výsledná výše důchodu příliš nepotěšila.

Vzhledem k tomu, kolik během aktivního života odvedla, jej považovala za malý. Zároveň však nezapomněla dodat jednu důležitou věc. Uvědomuje si, že spousta českých seniorů dostává ještě méně. Nešlo tedy o tvrzení, že by neměla z čeho žít, ale spíš o překvapení nad tím, jaký je rozdíl mezi jejími někdejšími příjmy a odvody a výslednou penzí.

Ještě zajímavější paradox nastal proto, že Pawlowská po přiznání důchodu nepřestala pracovat. Samu sebe označuje za pracující důchodkyni a prozradila, že na sociálním pojištění odvádí vyšší částku, než jakou dostává jako důchod.

Možná by se nabízelo říct, že právě proto musí stále pracovat. Jenže u Pawlowské to tak jednoduché není. Sama vysvětlovala, že ji práce baví. Ráda vydělává, potřebuje mít povinnosti, potkávat se s lidmi a bavit je. Představa klasického důchodu, kdy by najednou nemusela vůbec nic, ji očividně příliš neláká.

A pracovních aktivit měla i po dosažení důchodového věku víc než dost. Pokračovala v psaní knih, připravovala rozhlasové pořady, objížděla republiku se svou one-woman show a věnovala se také výuce scenáristiky. Klidný důchod tedy v jejím podání vypadal dost jinak než u většiny lidí.

Pak ale přišla chvíle, kdy peníze i pracovní povinnosti ustoupily úplně do pozadí. Pawlowská prodělala vážné zdravotní problémy spojené s plícemi a později otevřeně popsala, jak dramatická situace ve skutečnosti byla. Skončila v nemocnici a její stav byl natolik vážný, že se začalo mluvit o skutečném ohrožení života.

Pro ženu, kterou si lidé spojují s nekonečným proudem historek, bonmotů a typickým humorem, to byla nezvyklá zkušenost. Najednou prý téměř nemluvila a soustředila se hlavně na vlastní tělo a na to, co s ní bude dál.

Ani po návratu domů nebylo okamžitě vyhráno. Rekonvalescence trvala dlouho a Pawlowská musela výrazně ubrat. Zkušenost ji podle jejích pozdějších slov přiměla přemýšlet o životě jinak a mnohem intenzivněji si uvědomovat, že další den není samozřejmost.

Člověk by možná čekal, že právě podobný zdravotní otřes bude definitivním impulzem k odchodu na odpočinek. Jenže Pawlowská se po zotavení začala postupně vracet k tomu, co má ráda. Tedy i k práci.

Na stáří má ostatně trochu jiný pohled než jen přes číslo na důchodovém výměru. Za jeden z největších problémů seniorů považuje samotu. Sama má v tomto směru štěstí – je obklopená rodinou, přáteli, prací a lidmi, se kterými se pravidelně potkává. Právě to podle ní může být pro spokojené stáří stejně důležité jako peníze.

Její rozčarování z důchodu tak není příběhem celebrity, která by si stěžovala, že má málo. Zajímavější je onen paradox. Pawlowská celý život dobře vydělávala a odváděla vysoké částky, po přiznání penze dál pracovala a v určitém období podle vlastních slov na sociálním pojištění platila dokonce víc, než kolik od státu dostávala zpátky.

A přestože už překročila sedmdesátku a má za sebou velmi vážné zdravotní problémy, do klasického důchodu se jí očividně pořád nechce.

Zdroje: