Článek
Vzpomínáte si ještě, jaké to bylo být venku celý den, hrát si s kamarády bez kontrol, lozit po stromech a chodit „na pajtl“ do sousedních zahrad pro jablko, protože to chutnalo lépe než doma na stole? Dětství bez digitálních technologií bylo plné smíchu, dobrodružství a opravdového prožívání každého okamžiku.
Hráli jsme na schovávanou, skákali gumu, hráli školku s míčem nebo prostředníka. Když nás chytly roupy, hráli jsme zvonkohru – zvonili jsme na cizí lidi a utíkali pryč, smích se mísil s napětím. Lození po stromech a výpravy „na pajtl“ patřily k našim každodenním dobrodružstvím.
Radost z kaluže
V létě jsme se koupali na přehradě, v zimě tam bruslili – sami, bez dozoru rodičů. Nikdo nás nekontroloval, nikdo neměl možnost napsat: „Kdy přijdeš?“ nebo „Co právě děláš?“ Čas byl relativní; řídili jsme se jen rodiči, kteří nás z okna volali na oběd.
Až jsme byli starší, dávali jsme si sraz třeba Pod hodinama v Brně – každý přesně věděl, kde se sejít. Když někdo přišel pozdě, neřešilo se to. Počkal se. Nikdo nemohl zjistit, co se stalo – a přitom to bylo úplně v pořádku.
Vzpomínám si, že dětství bez mobilů a internetu bylo opravdu kouzelné. Každý den byl naplněný venkovními hrami, lumpárnami a malými dobrodružstvími. Telefonní hovory jsme vyřizovali z telefonní budky – pokud jsme chtěli mluvit s někým konkrétním, domluvili jsme si čas a pak prostě čekali, až zavolá. Všechno mělo svůj rytmus, žádné neustálé zprávy nebo kontrola.
Telefonní budka
První lásky a nevinné pusy probíhaly za barákem na klepáči. Psaníčka jsme si házeli do schránek a každý okamžik se prožíval naplno. Bylo to období, kdy jsme si všechno museli zažít sami, bez digitálních zkratek – a právě to dalo každému vzpomínce zvláštní sílu.
Ta doba byla méně stresující, více svobodná a zároveň učila důvěře, vzájemné pomoci a opravdovým vztahům. Dnes, kdy jsme neustále online, si teprve uvědomujeme, jak moc jsme si tehdy užívali každou chvíli.
