Článek
V létě roku 1964 se na Šumavě schylovalo k události, která měla vypadat jako archeologický poklad, ale ve skutečnosti šlo o jednu z největších dezinformačních operací československé Státní bezpečnosti.
Na dně Černého jezera se měly nacházet bedny s tajnými dokumenty nacistického Německa.
A měly být objeveny úplnou náhodou.
Jenže náhoda to nebyla.
Začalo to televizním pořadem
Československá televize tehdy připravovala pořad Zvědavá kamera, který se měl věnovat šumavským jezerům a jejich záhadám. Právě toho využil příslušník StB Ladislav Bittman, který byl zároveň amatérským potápěčem.
Bittman přišel s nápadem, který zněl jako scénář špionážního filmu: do Černého jezera se potopí staré bedny a později se před televizními kamerami „objeví“.
A tak se také stalo.
V noci z 19. na 20. června 1964 dorazili k jezeru příslušníci StB se čtyřmi bednami. Bedny byly upravené tak, aby působily dojmem, že ve vodě leží už od konce války. Dostaly patinu a byly připravené na svou novou kariéru jako údajný nacistický archiv.
Jenže uvnitř nebyly žádné tajné dokumenty.
Byly tam prázdné papíry.
Bedny byly spuštěny na dno jezera a zamaskovány.
A potom přišlo velké „objevení“
Dne 3. července 1964 se do Černého jezera vrátili potápěči. Tentokrát už s kamerami v zádech.
Bedny byly „objeveny“.
Potápěči je vytáhli na hladinu a tajemný nález začal žít vlastním životem. Televizní diváci dostali přesně ten příběh, který měli dostat: po téměř dvaceti letech se v hluboké šumavské vodě podařilo najít pozůstatky nacistické minulosti.
A teď nastal problém.
Co dát do beden?
StB totiž potřebovala, aby v nich opravdu něco bylo.
A tak nastoupili Sověti.
Dokumenty přiletěly z Moskvy
Skutečné nacistické dokumenty dodala sovětská KGB. Šlo o materiály, které Sověti získali na konci války a uchovávali ve svých archivech.
Dokumenty tedy byly pravé.
Jenže s Černým jezerem neměly nic společného.
Přesto byly později představeny jako obsah beden vytažených ze šumavského jezera. Československý ministr vnitra Lubomír Štrougal pak na tiskové konferenci oznámil senzační nález.
Celá věc měla především politický účel. Propaganda měla ukázat, že západní Německo je stále plné lidí spojených s nacistickou minulostí. Akce zároveň pomohla vytvořit tlak kolem otázky promlčení válečných zločinů v Německu.
A neuvěřitelné je, že to fungovalo.
Zpráva se dostala i do zahraničních médií.
Dokonalý podvod?
Na svou dobu byla Operace Neptun mimořádně povedenou dezinformační akcí. Televizní štáb přitom zpočátku vůbec netušil, že se stal součástí hry připravené tajnou policií.
StB tedy udělala něco pozoruhodného:
Nejdřív vytvořila nález.
Potom nechala nález objevit.
A nakonec do něj dodala skutečné dokumenty, které s nálezem vůbec nesouvisely.
Celé to přitom působilo tak přesvědčivě, že se o příběhu psalo i mimo Československo.
Pravda vyšla najevo až později.
Po okupaci Československa v roce 1968 Ladislav Bittman emigroval do Spojených států. Tam postupně odhalil pozadí celé operace a prozradil řadu informací o činnosti československé rozvědky.
A tak se z „nacistického pokladu“ na dně Černého jezera stal jeden z nejznámějších příkladů československé státní dezinformace.
Největší absurdita?
Bedny byly skutečné.
Dokumenty byly skutečné.
Nacisté byli skuteční.
Jen jejich společná cesta přes Černé jezero byla vymyšlená.
Zdroje
- Český rozhlas Plus – Rok 1964: Falešná hra Státní bezpečnosti. Jak televize „objevila“ tajné nacistické dokumenty
- ČT24 – Ve Spojených státech zemřel Ladislav Bittman. V roce 1964 zosnoval akci StB Neptun
- ČT24 – Akcí Neptun StB legendou o jezeře zmátla svět
