Žena, která zmizela v Brně: Příběh, na který se nemá zapomenout

Brno má dvě tváře. Tu, kterou známe z ulic, kaváren a tramvají. A tu druhou — temnější, starší, skrytou hluboko pod povrchem. Podzemí plné sklepů, chodeb, sběračů, tunelů a staletých potrubí, která sem tam připomenou, že zem pod Brnem není samozřejmá. Někdy se otevře. A někdy si vezme víc, než by měla.

Jedním z těch příběhů, které by neměly upadnout v zapomnění, je osud ženy, která se propadla v srdci Brna a nikdy se nenašla celá. Příběh, který se stal skutečností — a přesto působí jako legenda.

Dnes, když lidé nadávají, že se zase kope na České, je dobré si uvědomit proč. Brno je hluboce prošité inženýrskými sítěmi, starými i novými. Když se kopou nové kolektory, nejde o rozmar — ale o prevenci tragédií, které se v minulosti skutečně staly.

A jedna z nich patří k nejděsivějším v historii města.

Byla to obyčejná neděle, 15. února 1976. Na Pekařské ulici, u nemocnice svaté Anny, prasklo staré litinové potrubí z 19. století. Voda podebrala podloží, vytvořila dutinu a chodník se propadl.

Do jámy spadl nejprve muž. Přežil díky tomu, že se zachytil o kabely. A pak tam vstoupila ona — Marie Bartošová, prodavačka květin, která se podle svědků snažila muži pomoci.

Udělala krok. Země pod ní se zlomila.
A Marie zmizela v temnotě.

Už nikdy se nevrátila na světlo.

Hasiči kopali ručně i strojně, zem byla podmáčená, bortila se, mizela pod nohama. Prohledali osmimetrovou hloubku, tuny zeminy, kusy potrubí, staré kaverny. Bez výsledku.

Ženu nenašli. Nebylo co pochovat.

Teprve o mnoho let později se našly kosti u kanalizační výpusti — ale nikdy nebylo definitivně potvrzeno, že patřily jí. Příběh Marie tak zůstal nedokončený, stejně jako tma pod Pekařskou.

Na domě Pekařská 62 dnes visí pamětní deska Marie Bartošové.
Malá, nenápadná. Mnoho kolemjdoucích ani neví, co znamená.

Ale je tam — protože Brno se rozhodlo, že na tuto ženu nezapomene.

Žena, která se snažila pomoct druhému.
Žena, kterou pohltila zem.
Žena, jejíž příběh je varováním i symbolem.

Brno po této tragédii začalo systematicky mapovat své podzemí, opravovat potrubí, budovat kolektory, stabilizovat dutiny. Dnešní stavby na České, na Joštově, na Pekařské nejsou jen modernizací — jsou dědictvím tragédie, která ukázala, jak křehká může být půda pod našimi kroky.

A možná právě proto by se příběh Marie Bartošové neměl ztratit mezi jinými zprávami o výkopech a dopravních uzavírkách.

Když se příště zastavíš na Pekařské, stačí se podívat na dům číslo 62.
Na tu malou pamětní desku.
A na chvilku se zamyslet, co všechno se může skrývat pár kroků pod povrchem.

Aby se nezapomnělo.
Aby to nebyla jen městská legenda.
Aby příběh ženy, která se propadla v Brně a už se nevrátila, zůstal vyprávěn dál.

Zdroje (bez odkazů):
ČT24 – článek o tragédii na Pekařské
Encyklopedie dějin Brna
Brněnský deník – vzpomínkové materiály
E15 – rekonstrukce události
Turistika.cz – informace o pamětní desce
DrobnéPamátky.cz – lokalizace desky