Článek
Když jsme dostali poukaz na zážitkovou střelbu, neskákala jsem zrovna metr vysoko. Jsem sice dítě odkojené venkovem, kde se z klasické vzduchovky střílelo poměrně často, a měla jsem i možnost vyzkoušet si střelbu z jiných zbraní na střelnici, ale že bych za to chtěla sama vyhazovat peníze a nemohla se dočkat, až si vypálím pár ran, to se říct nedá.
Přítel ale měl z poukazu radost. Zbraně a vše kolem nich ho baví a zajímá, a tak jsem na nápad, že si společně zajedeme na střelnici poukaz využít, kývla s radostí. Vždyť to měl být další netradiční zážitek, který spolu zažijeme. A kdo ví, třeba mě to nakonec chytne víc, než jsem čekala.
Střelnici jsme našli bez problémů. Překvapil nás ovšem hned na začátku počet aut před ní, protože jsme tak nějak doufali, že tam bude méně rušno. Spletli jsme se. Už při registraci se nás sešlo několik skupinek a bylo jasné, že o klidném a komorním zážitku si můžeme nechat jen zdát.
Po registraci nás čekalo základní poučení, a to jak prostřednictvím videa, tak od paní, která celou střelnici obsluhovala. Dozvěděli jsme se také, co všechno je součástí voucheru a za co se případně připlácí. A že těch možností, za které můžete nechat na místě další peníze, je opravdu dost.
Dostali jsme ochranná sluchátka a brýle a vyrazili na střelnici. „Jděte tam, kde je nejméně lidí,“ znělo doporučení. A tak jsme zamířili ke krátkým zbraním, kde bylo v tu chvíli naštěstí nejvolněji.
Krátké zbraně mě nakonec bavily nejvíc
Přiznávám, že krátké zbraně mě lákaly asi nejvíc. Mám ráda televizní kriminálky, a tak jsem si na chvíli mohla připadat jako Kate Beckett z Castla na zabití nebo Jane Rizzoli z Rizzoli & Isles: Vraždy na pitevně. Takže ano, tohle mě nezklamalo.

Krátké zbraně mě bavily…
Vyzkoušet si několik různých zbraní, z nichž každá střílela trochu jinak a měla i jiný zpětný ráz, bylo zajímavé. A ještě víc mě bavilo, že jsem se trefovala do terče. Díky tomu jsme se s přítelem mohli i trochu škádlit a hecovat, kdo z nás je lepší. A přesně tohle mám na společných zážitcích ráda – když nejde jen o samotnou aktivitu, ale také o chvíle, které si během ní spolu užijeme.
Dlouhé zbraně? Zajímavé, ale…
Další částí byly dlouhé zbraně. Opět nás čekal výběr, přičemž voucher nabízel určitý počet střel. Ty se ale daly vyměnit za jiné, větší kalibry, samozřejmě v odpovídajícím poměru.
Ne že by to nebylo zajímavé. Vyzkoušet si něco dalšího, co člověk běžně nemá možnost držet v ruce, je určitě zážitek. Jenže střílet na plechový zavěšený terč v podobě prasete, kde se o tom, jestli jste se trefili, dozvíte pouze podle cinknutí, mě úplně nenadchlo. A při množství lidí, kteří v tu chvíli stříleli, nebylo ani to cinknutí vždy úplně jednoznačné.

Střelba z dlouhých zbraní úplně nenadchla…
I tady navíc platilo, že si můžete připlatit za další střely z jakékoliv zbraně. A právě v tu chvíli začíná člověk trochu přemýšlet, jestli se mu to všechno ještě vyplatí.
Když už jsme tady, tak tu padesátku zkusíme
Když už jsme měli odstříleno, přišla na závěr nabídka, jestli si nechceme vystřelit z největšího „děla“, které na střelnici mají. Srbská Zastava M93 Black Arrow v ráži .50 BMG.
No, tohle jsme si samozřejmě zkusit museli. Když už jsme tady, tak přece nebudeme odcházet bez tohohle zážitku.
Každý jsme si dali jednu ránu, abychom věděli, jaké to je. A nebudu vás napínat. Rána to byla opravdu jako z děla. Ne nadarmo obsluha před každým výstřelem hlasitě upozorňovala všechny přítomné slovem „Padesát!“, aby se připravili na pořádný rachot.
S přítelem to příliš nehlo, mě to tedy koplo pořádně. A moje spontánní, poněkud sprostá reakce tomu nasadila korunu. Ale co, zkusili jsme si to. A přesně tenhle okamžik si asi budeme pamatovat nejvíc.
Pak už jsme raději zamířili k odchodu. Myslím, že nám to pro ten den bohatě stačilo.
Ještě doplatit střely navíc, odevzdat ochranné pomůcky, počkat si na památku v podobě terče a hurá domů.
Zážitek, který už nemusíme opakovat
A teď upřímně. Když jsme u doplatku za několik střel navíc a za vlastní výstřely z oné „padesátky“ viděli konečnou částku, málem nás trefil šlak oba. Takovou pálku jsme opravdu nečekali.

Vystřelit si z „padesátky“ byl zajímavý, ale zároveň krátký a dost drahý zážitek
Co dodat závěrem? Ano, máme další společný zážitek. Ano, zkusili jsme si zase něco nového a můžeme říct, že jsme si vystřelili i z pořádného kalibru. A to je vlastně fajn.
Ale oba jsme se shodli na tom, že pro nás to bylo poměrně velké zklamání a zároveň hodně drahá zábava. Chaos na střelnici, množství lidí, čekání a ceny, které se při dalších střelách dokážou vyšplhat opravdu vysoko, nás odradily natolik, že bychom sami něco podobného už znovu absolvovat nechtěli.
A přátelům bychom to asi také nedoporučili. Ne proto, že by samotná střelba nebyla zajímavá, ale protože za ty peníze bychom si představovali trochu jiný zážitek.
Takže ano, odškrtli jsme si další netradiční aktivitu, vyzkoušeli něco, co jsme běžně nezažili, a máme zase jednu historku, kterou můžeme vyprávět. Ale pokud se nás někdo zeptá, jestli bychom šli znovu, odpověď bude asi jasná.
Jednou stačilo. A někdy je právě tohle nejlepší hodnocení zážitku.





