Jak jsme úplně náhodou viděli polární záři

„Co budeme dělat odpoledne, když konečně přestalo pršet?“ Napsal mi přítel po nedělním obědě. Ne, že by se mi chtělo po náročném týdnu i náročné sobotě něco velkého podnikat, ale s dětma není možné sedět celý den doma. Já měla už pár dní plán, že bych chtěla vzít děti na večerní procházku na hřbitov. Přece jen je dušičkový víkend, bude rozsvíceno spousta svíček a bude to pěkné se projít a také zapálit svíčky našim příbuzným a známým.

„Co takhle zajít na jedno pivko, kde si děti díky velkému hřišti také poběhají a jak se setmí, tak vyrazit nejdříve na starý a pak i na nový hřbitov a trošku dětem ukázat, že tento čas není jen o dlabání dýní a strašidelných akcích, ale i o vzpomínání na naše předky?“

Nápad se setkal s docela kladnými ohlasy, a tak jak se plánovalo, tak se i stalo. Dětičky, které máme dohromady s přítelem čtyři, a ještě v tento den přibraly jednu kamarádku, jsme vypustili na chvilku na hřiště, aby měly trošku pohybu a trošku se před večerem unavily. Po setmění jsme pak vyrazili na „starý hřbitov“, jak se mu u nás říká, kde jsme zapálili svíčku hlavně mému dědečkovi. Už tam jsme měli štěstí na úžasnou podívanou v podobě krásné oblohy během „modré hodinky“.

Další procházku jsme si pak udělali na „nový hřbitov“… Tam jsme pomalu procházeli uličkami mezi hroby, když najednou jedno z dítek říká: „jéé, jaká červená obloha“… Vzhledem k tomu, že jsme s přítelem nějak během víkendu informaci v médiích o polární záři ani jeden nezaznamenali, tak jsme zůstali zírat také. No nejen zírat, ale já hlavně i fotit, protože to byl úkaz opravdu neskutečný.

Nebyli jsme si jistí, co že jsme to vlastně viděli, a tak ti naši malí konspirátoři měli během cesty zpět tolik konspiračních teorií, že by se za ně nemuseli stydět ani největší konspirátoři světa. Po kuknutí na sociální sítě už pak bylo jasné, co že jsme to vlastně opravdu viděli. Než jsme se rozešli do svých domovů, řekla jsem dětem, že vidět polární záři, a ještě takhle náhodou zrovna na hřbitově, že jsme asi pořádní „haluzáci“. No trošku jsem si zavařila, protože jsem pak musela pro změnu vysvětlovat, co že to ten „haluzák“ vlastně je.