Článek
Termín porodu 2.5.2016. Na pohotovosti jsem byla už tolikrát, že to ani nepočítám. Rady doktorky „Musíte být v klidu“ jsou fakt zcestné, když pomalu co týden jezdíte po doktorech s nějakým problémem. Ten drobeček ještě není na světě a už o něj mám obrovský strach.
Čas plyne a prcek v bříšku se ozývá čím dál víc, za což jsem moc ráda. Jen jednou ráno se téměř nepohnul. Doktorka říkala, že se musí pohnout minimálně jednou za dvě hodiny… ale nehýbe se. No nic, nenechám to jen tak, jedu. Kam? No opět na pohotovost do nemocnice. Natočili mi KTG. Miminko se sice hýbe, ale doktorce se nelíbí něco jiného. Přístroj vykazuje křivku jako při kontrakcích. „Vás nic nebolí,“ ptá se. „Ne, nic.“ Opravdu mě nic nebolelo, ale kvůli těm výsledkům si mě opět nechávají v nemocnici a cpou do mě kapačky magnezia. Teď už je ten pobyt veselejší, už mi taky dělají KTG a slýchám tlukot srdíčka našeho synáčka. Jen mám strach, aby mě nenechali v nemocnici až do porodu, což se naštěstí nestane a tak po pěti dnech můžu domů.
Dubnovou oslavu narozenin nechávám až na později, až se malý narodí. Nemám nějak sílu oslavovat a pomalu stoupá nervozita z porodu. V 38. týdnu mi doktorka na vyšetření udělá váhový odhad a zjistí, že naše miminko má nejspíš už 3800 g. Fíha, to bude kus chlapa. Nabídku, že pokud chci, můžu jít druhý den do nemocnice domluvit se na vyvolání, aby náhodou nebylo mimino až moc velké a já ho zvládla porodit, přijímám s radostí. Už se nemůžu dočkat, až budu mít po porodu drobečka v náručí.
V nemocnici se váhový odhad potvrdí a tak je naplánovaný programovaný porod na pondělí 25.4. v 39+0. Prý kdybych si to rozmyslela, mám dojít ve středu normálně do poradny. No nerozmyslím, fakt ne. Víkend už je ve znamení stoupající nervozity a v noci na pondělí už jsem jako na trní a téměř nespím… Zítra bude ten den D.
