Článek
Matthew Perry se celý život potýkal se závislostí na lécích a alkoholu. O svém boji otevřeně mluvil, angažoval se a pomáhal s abstinencí ostatním podobně postiženým. V loňském roce vydal úspěšnou autobiografii (Friends, Lovers and the big terrible thing), ve které se o životě se závislostí rozepsal.
První odvykací kůru podstoupil ve 26. letech, v roce 1997, tedy na vrcholu úspěšnosti seriálu Přátelé. Do závislosti však opětovně spadl, a při natáčení devíti z deseti řád seriálu si dále pomáhal léky a alkoholem.
Za ironickým Chandlerovým úsměškem se tedy skrývalo daleko více, než diváci tušili. Možná právě proto se však postava nesmazatelně zapsala do srdcí desítek milionů diváků po celém světě. Ze všech seriálových přátel působil tak nějak nejuvěřitelněji, a jeho zranitelnost schovávaná za nabroušený sarkasmus a rychlý vtip dodávala nejen postavě ale i celému seriálu na opravdovosti.
Matthew Perry říkal, že Chandlera ani nemusel hrát, on Chandlerem byl. Zatímco jeho seriálová postava však své démony nechávala jen tušit a dočkala se růstu, lásky, a hlavně happy endu, Perry takové štěstí neměl.
Jeho životem prošlo mnoho krásných žen, například Julia Roberts, herec se však i díky své nemoci nedokázal na nikoho uvázat a jeho život byl poznamenán celou řadou milostných neúspěchů.
Závislosti si také vybrala krutou daň na hercově zdraví. V roce 2019 mu například v důsledku dlouhodobého zneužívání opiátů prasklo střevo a Perry strávil dva týdny v kómatu, napojen na přístroje. Po svém uzdravení - lékaři mu dávali pouze 2% šanci na přežití - byl rozhodnutý naplno pomáhat lidem trpícím stejnou chorobou.
Mnohým opravdu napřímo pomohl. A ještě většímu počtu jaksi mimochodem. Říkat o herci, že rozdával smích je klišé, v Perryho případě však nevyhnutelné. S jeho postavou se mohli identifikovat všichni ti, kterým ne vždy hrál život do karet. Všichni, kdo volí humor jako obranou reakci, všichni ti, kteří musí každý den nasazovat masku vlastního já, aby před okolím uchránili své nitro. Mnozí se potýkají se stejnou chorobou, se kterou se pral Matthew, a které nejspíš nakonec podlehl.
Odkaz Matthewa Perryho bude již navždy spočívat v tom, jak statečně o své závislosti mluvil a kolika lidem pomohl uvědomit si, že tato choroba může sužovat i lidi, o kterých bychom to na první pohled neřekli. V tom, a v hodinách smíchu, které po sobě zanechal.
Přátelé nás stále baví, téměř dvacet let po svém skončení. Díky streamovacím technologiím můžeme s partou z kavárny Central Perk trávit další a další hodiny, kdykoliv se nám zachce. A budeme je trávit i nadále. Ale už nikdy nebudou stejné. Za každou Chandlerovou sardonickou poznámkou, neurotickým škubnutím tělem, či nechápavým výrazem už navždy zůstane smutná pachuť. Přátelé by nás neměli opouštět. Ale když se tak stane, zaslouží si poděkování za vše pěkné, těžké, smutné i veselé, prostě vše, co jsme spolu prožili.
Díky, Matthew. Nikdy nezapomeneme.
PS. Can this BE more sad??
