Článek
Ne. Opravdu nejste mistry světa. Mistry světa jsou hráči českého hokejového týmu. A všechna čest. Ale pojďme si konečně přiznat, že fanoušek který u piva hokeji fandí, má na úspěchu přesně nulový podíl.
Vlny vlastenectví okolo sportovních úspěchů jsou normálním průvodním projevem, ve společnostech frustrovaných však přerůstají v hysterii. A co hůře, v historii.
Pak se stávají věci, jako že olympijské zlato z Nagana 98 je v pomyslném pantheonu významných událostí na prvních, ne-li přímo na první příčce.
V každé vesnické hospodě se najde stůl stréců, kteří na něj po třetím pivu s dojetím vzpomínají. Téměř v každé rodině se najde někdo, kdo o Naganu vypráví dětem, jak o bezmála osudovém okamžiku.
Přitom z hlediska historie jde o plochou historku okresního formátu.
Nedělní výhra českých hokejistů je historkou ještě plošší, formátu dokonce jenom obecního.
Reakce značné části národa však vypadají, jako bychom vyhráli světovou válku.
Píši schválně bychom, protože v situaci války, skutečně vyhrávají celé národy. Dokonce i ti, co celou válku jen popíjeli pivo a fandili.
Mistry jsme možná tak v pití piva.
A ani tam by to na zlato nejspíš nestačilo.
