Článek
Instituce převezme následnou péči o dílo a dílo nebo jeho část se tak nabídne ještě za života autora všem, kdo se o jeho dílo zajímají. V případě DLA nejčastěji germanistům, literárním vědcům, filozofům, studentům. Jedním z prvních autorů, který tak učinil, byl na popud Hannah Arendtové Martin Heidegger. Díky Arendtové se v roce 1969 ocitl v Marbachu rukopis Sein und Zeit a posléze i další archivní materiály Martina Heideggera. Díky tomu již nebylo v dalších letech příliš obtížné zajistit v zásadě trvalý přísun archiválií Vorlassu a bohužel posléze i Nachlassu do sklepení archivu, knihovny a následně studovny rukopisů a čítárny DLA. Jestliže se po smrti autora označuje dílo, korespondence, náčrty, poznámky, osobní věci a v mnoha případech i kompletní knihovna jako Nachlass, pak má ještě před tím podobu Vorlassu, obrazně řečeno jakéhosi intelektuálního „Vorschussu“ neboli zálohy. Tento Vorlass/Vorschuss tvoří materiál, který poskytne filozof, spisovatel či jiný intelektuál před svojí smrtí ke studijním účelům. Každý autor se bohužel jako fyzická bytost nevyhnutelně jednou stane byvší. Nachlass však jeho osobu a dílo bezpečně uchovává ve stálé přítomnosti.
V Brně nemáme archiv, který by shromažďoval díla literátů a filozofů v takovém rozsahu, jako se tomu děje v DLA Marbach. Ale v Moravské zemské knihovně se otevře možná zárodek podobně zaměřené instituce. V sobotu 1. dubna 2023 se slavnostně otevře Knihovna Milana Kundery, která obsahuje a zpřístupňuje filozoficky a literárně nesmírně atraktivní Vorlass brněnského rodáka, jehož rodný dům je od knihovny vzdálen minuty chůze. Naleznete zde autorské výtisky jeho knih od nakladatelů z celého světa, část jeho osobní knihovny, korespondenci, literární ceny, fotografie, kresby a obrazy. Včera jsem v rozhlase (Radiožurnál, kolem 18:10) zachytil rozhovor s paní Věrou Kunderovou. Zmínila se v něm mimo jiné o archiváliích, které mocně podněcují zvědavost historiků filozofie. Jedním z nich je vydání Esejů Michela de Montaigne ze 16. století, v němž je rukopis a podpis Michela de Montaigne (z rozhovoru, který jsem poslouchal při jízdě autem, nebylo zcela jasné, zda se jedná o rukopis jednoho z esejů nebo o celé vydání s rukopisnou vsuvkou a podpisem Michela de Montaigne – to si ale snadno upřesníme při první návštěvě knihovny). Milan Kundera získal tuto vzácnost jako součást jedné z literárních cen, která mu byla udělena ve Francii. Dovedu si přibližně představit, co by mohl člověk prožívat, když takovou knihu vezme do ruky – snad by se to dalo připodobnit pocitům, které jsem měl, když jsem v DLA Marbach vzal do ruky navštívenku s podpisem Friedricha Nietzsche. Druhou vzácností je limitované dvousvazkové vydání díla Françoise Rabelais Gargantua a Pantagruel (ručně číslovaných 500 kusů) s ilustracemi Gustava Doré a předmluvou Milana Kundery. Předmluva se jmenuje Den, kdy už nás Panurgos nerozesměje. Panurgos je pro filozofy atraktivní myslitel, přítel obra Gargantuy. Jeho jméno je odvozeno z řeckého slova panoúrgos – ten, kdo umí vše. Kundera si vybral do předmluvy postavu, která dokáže nevídané věci: vést filozofickou disputaci bez použití slov, hovořit jazyky, které neexistují. Slávu Panurgos získal dalšími roztodivnými kousky. Jeden z nich popisuje ve čtvrté knize kapitola osmá s názvem Kterak Panurgos utopil v moři kupce a berany. Panurgos při něm vyhodil z lodi do moře bečícího berana. A ostatní berani, kteří mečeli a bečeli ve stejné tónině, jej slepě následovali, naskákali za ním do vody a utonuli. Asi vás napadne, že se jedná o vtipnou karikaturu tupého a bezmyšlenkovitého následování první či vedoucí ovce stáda. Nebo vola v intencích přísloví a dětské říkačky „První vůl stádo vede“. Panurgos měl jako filozof málo peněz, ale pokud naznal, že je potřebuje, znal třiašedesát způsobů, jak je získat. Včetně toho pro něj nejjednoduššího, který považoval za obyčejný a poctivý, tedy krádež kradmo provedenou.
Máme radost z návratu díla Milana Kundery do jeho rodného Brna. Dovolíme si alespoň takto popřát Milanovi Kunderovi k narozeninám, které oslaví právě 1. dubna. Přejeme co možná nejvíce zdraví a radosti i z nově otevřené knihovny. Snad by rozhodnutí Milana Kundery mohlo inspirovat další literáty a filozofy k podobnému kroku, díky němuž by v Brně mohl vzniknout trvalý reprezentativní azyl pro jejich dílo.
