Článek
Na sociálních sítích se v posledních dnech šíří emotivní text, ve kterém autorka prohlašuje, že k volbám nešla. Ne proto, že by jí politika byla lhostejná, ale právě naopak. Její hlas prý zůstává její, je posvátný, a nedá ho nikomu, koho nepovažuje za „čistého“. Volit menší zlo podle ní znamená pořád volit zlo. Mlčení je prezentováno jako odvážné „NE“.
Je to krásně napsané. Spirituální jazyk, gesta čistoty, důraz na svobodu a vědomí. Nelze se divit, že příspěvek má tisíce interakcí. Algoritmy pracují, dosah je obrovský. Jenže právě v tom je skrytý problém: čím víc se tváří, že stojí mimo systém, tím víc je jeho součástí.
„Nemusím se obhajovat“ (ale ráda to napíšu 300×)
Autorka opakovaně tvrdí, že se nemusí obhajovat. Demokracie prý znamená, že každý má právo na svůj postoj bez vysvětlování. Zajímavé je, že na každý druhý komentář reaguje – a své „neobhajování“ znovu a znovu zdůrazňuje.
Duchovní a motivační fráze jako „cesta“, „energie“, „vědomí“ nebo „soulad“ zní inspirativně, ale těžko se ověřují. To je běžné riziko podobného podnikání. Na druhou stranu – možná právě tím, že odpovídá (byť opakuje, že nemusí), udržuje kontakt a pocit blízkosti se svými lidmi.
Ale stejně snadno to lze vyložit jako geniální tah: komentáře zajišťují maximální dosah, viditelnost a nakonec i nové zákazníky. A kdo vlastně ví, zda opravdu reaguje ona sama? Třeba už odpovídá její tým, asistentka, nebo někdo „uvědomělý“. Vždyť i to se dá snadno obalit do spirituality.
Cílení na emoce
Nejde o náhodnou sousedku odvedle. Jde o ženu, která se živí jako duchovní průvodkyně, lektorka seminářů a autorka knih. Její práce stojí na sdílení osobních vhledů, „transformačních cest“ a workshopů, které si lidé mohou zakoupit.
Své „ideální zákaznice“ zná velmi dobře – cíleně oslovuje ženy, pracuje s jejich emocemi, s touhou po harmonii a potřebou „být dost“. Proto se podobné příspěvky sdílí tak rychle: mohou vyvolat dojem, že kdo volí, není dost vědomý, není dost čistý – a že skutečně svobodné jsou jen ty, které se rozhodnou jinak.
A tady je potenciální problém. Pokud ženy k této osobě vzhlížejí a její životní styl je pro ně metou, může v nich vzniknout pocit, že musí spoustu věcí změnit – a možná koupit další knihy, semináře či členství. Aby se přiblížily ideálu, který je jim nastaven. Krásně poeticky skrytá manipulace, která hladí i tlačí zároveň.
Kdy se tedy inspirace a pomoc mění v obchod s pocitem nedostatečnosti? Kde je ta hranice, kterou už nejde vrátit zpět?
Hra na „mimo systém“
Autorka tvrdí, že nestojí o hru, kterou hraje politika. Že zůstává stranou. Jenže není nic systémovějšího než mít desítky tisíc interakcí na Facebooku – síti, která sama určuje, co uvidíme a co ne.
A už vůbec není „mimo systém“ prodávat vstupenky na vlastní akci. Odmítání urny se tak mění v obchodní model. Spiritualita a marketing si tu podávají ruce.
Povrchní čistota
Největší problém ale není v samotném nevolení. To je právo každého. Problém je v tom, že se tento postoj prezentuje jako vyšší forma vědomí. Kdo souhlasí, je „bdělý“. Kdo nesouhlasí, je obětí systému.
Nazvat všechny kandidáty „zlem“ je snadné, ale povrchní. Povrchní, v žádném případě ne spirituální a lidem pomáhající. Protože na kandidátkách letos byly například i ženy, které reálně mění věci – a zasloužily by si podporu, ne skoro až pohrdavé smetení ze stolu. A už vůbec ne smetení ze stolu od další ženy.
Závěr
Nevolit můžete. Je to vaše právo. Ale povyšovat to na nejvyšší formu svobody, zatímco běží algoritmy, rostou počty komentářů a na konci čeká monetizovaná pozvánka? To už není odvaha. To je jen dobře zacílený obchod s emocemi – zabalený do spirituální poezie a krásně poeticky skryté manipulace.
